Únor 2012

Popis

9. února 2012 v 11:00 | Kate Rojvol Raddle |  Slohovky - do školy

Mé myšlenky opět zabloudily k naší dovolené. Byla to dovolená jako každá jiná, až do té doby než jsme odjížděli. Na ten okamžik budu vzpomínat dlouho.
Už jsme měli sbalené věci. Všechno bylo v autě a jen jsme čekali na sestru. Vždycky ji to trvalo, než se nachystá, ale nevadilo nám to. Měli jsme odjed kolem páté odpolední, ale odjížděli jsme v půl sedmé. Auto nažhavilo svůj motor a odjížděli jsme z místa pobytu.
Jeli jsme po silnici, která vedla podél vody. Obloha byla na východní straně tmavě modrá, spíše do černa a objevilo se tam několik hvězd. Od východu k západu se barva měnila. Z tmavé do zářící. Tu zář vydávalo zapadající slunko, které se uchylovalo ke spánku. Od jeho okraje, jenž tak intenzivně zářilo a odráželo se ve vodě, se táhla dlouhá směs různých barev. Od žluté z počátku až po červenou kam oko dohlédlo a výhled dovoloval. Jindy bílé obláčky dostaly nádech barvy, která se nacházela na obloze.
Pomalu jsme jeli po silnici a pozorovali soumrak. Celá ta scenérie netrvala dlouho, ale zato to bylo, podle mého názoru asi nejhezčí okamžik z dovolené. Celá rodina pohromadě a všichni jsme se dívali na ten jev. Viděla jsem tolik západů slunce, ale tohle byl první soumrak u moře.

Já nechci zemřít!

9. února 2012 v 5:21 | Kate Rojvol Raddle |  Ostatní
"Nejsem nějaký kus zboží!"
Chopil ji za vlasy. "To právě jsi!" řekl skrz zaťaté zuby. "A uděláš přesně to, co ti řeknu!" Silou ji hodil na zeď. Praštila se do hlavy. Chvíli viděla rozostřeně, ale pomalu se to zlepšovalo. Ucítila, jak ji po tváři něco teče. Zvedla ruku a otřela si tekutinu. Podívala se na prsty a uviděla, že je má od krve. Hlava ji začala bolet. Pokusila se vstát. Marně.
"Vstávej!" nakázal ji. Když viděl, jak se pokouší vstát, ale nemůže, chytil ji za rameno a vytáhl ji na nohy. Prsty ji ryl do kůže. "Snad ses neuhodila!" jeho hlas zněl hlasitě a ironicky. Hlava ji rozbolela ještě víc. Oči se jí zavíraly.
Chtělo se ji spát. Poslední co viděla, byl jeho kamenný výraz a rozzuřený pohled. Omdlela.

Úvaha

8. února 2012 v 18:11 | Kate Rojvol Raddle |  Slohovky - do školy
Ve škole jsem si na napsání slohové práce mohla vybrat mezi dvěma tématy. Po dlouhém zvažování, které z témat je pro mě lepší, jsem si zvolila eutanazii. Co to vlastně eutanazie je? Proč někteří lidé raději zvolí smrt před životem? Tyto dvě otázky se mi vynořily v mysli, jakmile jsem nad daným tématem uvažovala.
Když jsem hledala informace o tom, co to vlastně eutanazie je, tak jsem prohledala spoustu knižních a internetových zdrojů. Podle nich je definována jako asistovaná sebevražda, ale často jsem se setkala i s výrazem "dobrá smrt".
Proč někteří lidé zvolí smrt před životem? Odpověď na tuhle otázku jsem hledala nejdéle a dalo by se říct, že jsem ji úplně nenašla. Lidé trpící vážnou chorobou, která jim způsobuje nesnesitelné bolesti nebo lidé ležící v posteli, nehýbají se a většinou ani nevnímají, ale přesto žijí, by si přáli své utrpení ukončit. Jediné východisko vidí ve smrti. A to jim umožňuje eutanazie. Nevím, jak bych se v téhle situaci rozhodla. Pro mě je život vším!
Je to správné či špatné? Klopýtám mezi oběma možnostmi. Na jednu stranu jeto vražda, i když tomu dotyčnému pomůžete. Na stranu druhou je to konec prodlužování utrpení. Každý člověk si na eutanazii udělal vlastní názor a nikdo mu jej nemůže vyvrátit.
Velmi častou otázkou také je, jestli má být eutanazie povolená, nebo ne. Odpůrci tvrdí, že je to vražda. Podle mě je vražda, když vezmeme život násilím někomu, kdo zemřít nechce. Zatímco u eutanazie, je smrt posledním přáním nemocného. Je to jeho život, a jestli je lepší umírat dva dny v bolestech, nebo to mít rychle za sebou bez bolesti. Proč by nám v tom měl bránit zákon?
Na závěr této slohové práce bych chtěla připomenout, že jsem to brala ze svého, dalo by se říct nezkušeného, hlediska. Osobně si nedovedu představit, čím by si člověk musel projít, aby si přál smrt. Jak už jsem zde zmínila, každý si udělal svůj názor a tohle byl můj.

Anime

8. února 2012 v 11:49 | Kate Rojvol Raddle

Konec týmu Minato

(Naruto)

Příběh Shizuky Yoru

(Naruto)

Nesplněný slib

(Night Head Genesis)

Králův svět

Chci žít v tomto
světě trochu déle

(Ryuzaki Lawliet)

Trochu jiný příběh

(Naruto)

Christopher Paolini

8. února 2012 v 9:45 | Kate Rojvol Raddle |  Slohovky - do školy
Můj oblíbený umělec
referát

05. kapitola

7. února 2012 v 15:38 | Kate Rojvol Raddle |  Voldemortovo tajemství
5. kapitola

Nová pravidla



Konec týmu Minato - 2. část

6. února 2012 v 15:21 | Kate Rojvol Raddle
Kakashi sevřel kunai a posunul se víc do středu, aby byla Sakura za ním. Zaslechli, jak se z části komplexu, kde zrovna byli, rozlehlo cvaknutí, jako by se rozepnulo pouzdro na zbraně. Vzduchem zasvištělo několik shurikenů. Kakashi je všechny odrazil. Posunul se dozadu. Sakura sevřela ruku v pěst a soustředila do ní svou čakru. Kakashi se rozhlížel. Nebyli zrovna moc v dobrém prostoru pro boj. Přemýšlel, jak by se mohli odtud dostat. Jejich protivník nenaznačoval, že by nechtěl bojovat. Udělal několik malých kroků dopředu.

Vypravování

5. února 2012 v 17:57 | Kate Rojvol Raddle |  Slohovky - do školy
Stalo se jednou v pravé poledne, že jsem čekala v kavárně na svého trenéra. Seděla jsem u okna při horké čokoládě. Vedle mě na židli ležela cestovní taška. Byla jsem hodně nervózní, ale na druhou stranu jsem se nemohla dočkat. Před kavárnou zastavilo auto. Podívala jsem se z okna. Viděla jsem svého trenéra. Vzala jsem tašku a vydala jsem se k němu. Čokoláda již byla zaplacena, tak jsem se s ní nezdržovala. Strčila jsem do dveří a už jsem stanula před autem. Zamávala jsem mu a nastoupila do auta. "Připravena? Erik už čeká na místě." Jen jsem nervózně přikývla. A tak jsme vyrazili na naši soutěž. Sice to nebyla má první, ale připadala jsem si tak.

Konec týmu Minato - 1. část

5. února 2012 v 13:39 | Kate Rojvol Raddle
Hokage si k sobě zavolala jeden z nejlepších týmů. Byl to tým Kakashi. Měla pro ně misi typu S. Kakashi už byl o podrobnostech mise informován. Stačilo jen informovat zbytek týmu a mohli vyrazit. Sai se Sakurou dorazili do pracovny Tsunade. Jen Naruto s Kakashim tam nebyli. "Ach ten Naruto, pořád musí chodit pozdě," povzdechla si Sakura.
Za chvíli se dveře pomalu otevřely. Byl to Naruto. Líně otevíral dveře a s rukama za hlavou vešel dovnitř. Štvalo ho, že mají zase nějakou misi a on nemůže trénovat. Vždyť to nebylo ani čtyřiadvacet hodin, co se vrátili z předešlé mise a to bylo jen naleznutí podprůměrného zloděje. Nechtěl takové "nijaké" mise. Chtěl opravdovou složitou misi, kde by mohl ukázat všem své schopnosti a jak moc zesílil.