Březen 2012

Stíny minulosti - 1. část

29. března 2012 v 21:13 | Kate Rojvol Raddle
Minulost ostatních nám bývá skrytá. Jestli se o ní člověk nezmíní, můžeme jen hádat, co se v jeho minulosti dělo. Nezbývá nám, než čekat až pravda vyjde najevo. A věřte tomu, že dříve či později se svět dozví, jací jsme byli a co jsme provedli…

Kamerový systém - Opravdu nás kamery drží na uzdě, abychom se nepozabíjeli?

29. března 2012 v 16:43 | Kate Rojvol Raddle |  Slohovky - do školy

Všude kam se hneme, jsou naše kroky hlídány. Na veřejných místech, nádraží, ulicích i na domech jsou umístěny kamery, které nás dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu hlídají. Je prakticky dokázáno, že kriminalita v oblastech, jenž nejsou obehnány kamerovým systémem, je větší. To opravdu kamery drží kriminalitu na uzdě?


V tomto článku jsme se respondentů ptali na otázku: "Zdali se cítí bezpečněji, když jsou hlídány kamerami." Odpovědí bylo mnoho a moc se od sebe nelišily. "Ano, cítím se mnohem bezpečněji, když vím, že v těch místech, kudy procházím, jsou kamery," odpověděla dvacetiletá studentka. Odpověď dvaceti osmiletého muže nás překvapila. "Kamery sice hlídají každý náš krok, ale určitě zabezpečují to, že nás nikdo neokrade nebo nezabije před ní? Člověk, když chce ublížit druhému, udělá to téměř kdekoliv a za jakýchkoliv podmínek. Necítím se bezpečně, ani když mne sledují kamery," zněla jeho odpověď.

Tohle byly názory několika vyvolených, kteří se naší ankety zúčastnili. Statisticky je dokázáno, jak jsme zde již zmínili, že počet útoků na osobu v oblasti sledované kamerami ubývá. Ale je opravdu zaručené, že se vám nic nestane, když se ocitnete sami uprostřed parkoviště, které hlídá kamera? Nic není jisté. Proto se i někteří dotazovaní nespoléhají na kamerový systém. Byl vytvořen člověkem a dá se velice snadno obelstít.

Touha

3. března 2012 v 18:04 | Kate Rojvol Raddle |  Ostatní
Dorazila jsem opět do Španělska. Byla to krásná země. Dům, ve kterém teď budu žít, se mohl rovnat dvěma rodinným domům. Jeden z mých podřízených mi odnesl kufry do mé ložnice. Byla prostorná, tak jako všechny místnosti v domě. Jen co jsem se po domě porozhlédla, vyrazila jsem do ulic města. Hledala jsem někoho, kdo může upokojit mé tužby. Jelikož se stmívalo, tak venku téměř nikdo nebyl. Až na několik starých lidí a ty jsem nechtěla. Zklamaná jsem se vrátila do domu.