01. kapitola

30. května 2015 v 11:48 | Kate Rojvol Raddle |  Králův svět
Slunce zapadalo za obzor a na opačné straně se začaly objevovat hvězdy. Bylo to, jako by malíř přidával jednu zářící tečku za druhou na černé pozadí. Jedna z hvězd ovšem zářila o něco více a byla na první pohled větší. Celých pět set let putuje vesmírem, aby se střetla se svým osudem. Zatím se nezdálo, že by ji v tom chtěl někdo zabránit. Pravděpodobně nastává čas, kdy ji šamani nechají vyplnit její účel…

Šamanům po celém světě začaly pípat jejich Osudové zvonky, které označovaly začátek turnaje. Většina z nich se na ně nevěřícně dívala. Už uplynulo pět let, co byl turnaj na neurčito odložen, a někteří si mysleli, že nenastane doba, kdy by se v něm mohlo pokračovat. V brzké době dostanou podrobnější instrukce. Turnaj o Krále šamanů bude pokračovat!
Silva, člen rady šamanů, kteří dohlížejí na turnaj, dostal nový Osudový zvonek. "Velký duch si přeje, abys jej dal, komu patří," pravil Goldva - jejich vůdce.
Zvonek měl předat šamanovy, který to před pěti lety odmítl. Doteď si pamatoval onu osobu. Dalo by se říct, že ho doslova očarovala. "Co když to znovu odmítne?"
"Velký duch si to nemyslí. Jinak by to nenařídil. Určitě se něco změnilo." Popotáhl ze své dýmky a vyfoukl kouř.
"A jak ho mám předat?" zeptal se trochu zmateně. Všichni ostatní si své zvonky museli vybojovat a netušil jak postupovat v tomto případě.
"Jsou to tvoje pravidla." Bylo poslední, co Goldva řekl a poté odešel z místnosti.
Silva si sbalil své zboží, Osudový zvonek a adresu a vydal se na cestu. Podařilo se mu sehnat levnou letenku do Evropy. Klidně mohl použít svoji duchovní sílu, ale byla to dlouhá cesta a nechtěl se namáhat. Jen taktak se mu podařilo projít skrz bezpečnostní protokoly letiště. Nakonec ho i s jeho vybavením pustili do letadla. Zboží mu však sebrali a uložili v zavazadlovém prostoru.
Posadil se na sedadlo u okna a zapnul si bezpečnostní pás. Neměl rád lítání letadlem. Vlastně všechno moderní v něm vyvolávalo hrůzu. Být uvězněn v plechové konstrukci, která nemá podle jeho mínění vůbec letět, nemoci v případě nouze vystoupit.
Zhluboka se nadechl a snažil se uvolnit. Letuška mu přinesla pohárek alkoholu, co si objednal. Jako dozorčí by neměl pít, jenže takové trauma, co prožívá při létání, vždycky musí nějak utěšit.
Uplynuly tři minuty od začátku limitu, který určil pro kvalifikaci do turnaje. Stál svázán neschopen pohybu s roztrženým tričkem, což naznačovalo, že útok byl úspěšný. Nemohl uvěřit, že byl poražen s tak hloupým duchem. Nikdy si nemyslel, že takoví duchové mají příliš moci. Podcenil sílu jeho šamana a doplatil na to, že byl potupně poražen.
"Haha, Silvo," začal se mu vysmívat jeho hadí duch. "Říkali jsme ti, abys nedal na první dojem," zasyčel. Pak se jeho průhledná hlava otočila na šamana, co je tak rozdrtil. "Blahopřejeme ti!" pravil a pak zmizel do prstenu. Nehodlal se zúčastnit dalšího rozhovoru, kdy po něm jeho šaman bude chtít pomoct při vymlouvání.
Jakmile ho pustila, podlomila se mu kolena. Dopadl do měkké trávy se svěšenou hlavou. "Omlouvám se," řekl poníženě. "Podcenil jsem tebe a tvého ducha!" Rukou sáhl do kapsy a vytáhl Osudový zvonek. "Je tvůj." Natáhl ho k ní.
"Děkuji, ale nechci ho." Spravila si přezku, která ji táhla na předloktí.
Rychle zvedl hlavu. "Cože?" Nevěřícně se na ni díval s otevřenou pusou. Ještě se nesetkal s někým, kdo by ho tak hravě porazil a pak odmítl zúčastnit se turnaje.
Usmála se na něj a poškrábala se na hlavě. "No víte, děkuji vám za nabídku, ale mám se ještě co učit. Vyhrála jsem nad vámi jen proto, že jste podcenil naše síly. Kdybyste byl opatrnější, nevyhrály bychom." Pohled upřela kamsi do dálky. "Nemám žádný sen, který bych si mohla vyplnit pomoci Velkého ducha. Proto odmítám tuto nabídku a doufám, že najdete správného krále." Naposledy se usmála, otočila se a odešla.
Silva klečel na místě a byl zcela omámen. Byl tak zmatený, že ho teprve jeho duchové vrátili do reality. Schoval Osudový zvonek a vydal se za dalším šamanem. Měl jich na starosti ještě mnoho, než konečně turnaje započnou, takže se nemohl zdržovat.
Letuška mu nabídla další sklenici alkoholu, když viděla jeho nervozitu. Rázně ji odmítl. Nemohl se opít, když musel soudcovat turnaj. Na oslavu bude mít dost času potom.
Pilot letadla oznámil, že budou přistávat. Trochu si oddechl. Cesta mu uběhla celkem rychle, když na ni nemyslel. Zapnul si pás a sevřel ruce v pěst. Ještě chviličku a bude na pevné zemi. Ucítil náraz a posléze brzděni. Konečně si oddychl pořádně. Letadlo bezpečně přistálo.
Jeho duchové ho po celou dobu nechali v klidu. Dobře věděli, že nemá rád létání v moderních strojích. Vystoupil a v letištní hale si vyzvedl své zavazadlo. Chvíli přemýšlel, že by se zde zdržel a prodal několik výrobků - musel si nějak přivydělat. Jakmile si sedl na zem a začal si vybalovat, zahlédl, jak muži zákona dávají pokutu nějakému prodejci. Hned ho přešla chuť si přivydělat.
Hodil si batoh na rameno a vstoupil do mokrých a rušných ulic Pařížského letiště. Z kapsy vytáhl lístek, na němž byla napsána adresa. Stopnul si taxík a řidiči dal adresu. Za okny sledoval velkolepé budovy. Architektura tu byla odlišná než u nich. Všechno tak moderní.
Řidič zastavil před hotelem a propustil jezdce, až mu bylo zaplaceno.
Silva stál před vstupem a tupě hleděl do své peněženky. Nevadilo mu, že na něj prší. Jen taktak mu to vyjde na zpáteční cestu. Nesnášel tohle cestování. Nemělo cenu jen tak tam postávat, tak vstoupil do luxusního hotelu. Rovnou zamířil k výtahům, dokud si ho ostraha nevšimne a nevykáže ho ven. Vyjel do určitého patra a poté zamířil ke dveřím s číslem šest tři devět. Zvedl ruku a zaklepal. Po obličeji mu tekly pramínky vody. Vypadal jako nějaký potulný bezdomovec, co si sehnal slušné oblečení.
Po pár vteřinách mu otevřela dívka. Měla dlouhé blond vlasy a tmavě hnědé až černé oči. Byla o pět let starší a nebýt těch očí a vlasů, určitě by ji nepoznal.
"Ou," pravila. Nebyl zrovna očekávanou osobou. Našpulila nechutně rty, když si ho prohlédla. Vyrazit ho nemohla, tak otevřela dveře a pustila ho dovnitř.
Překvapeně se rozhlížel kolem sebe. Nemohl uvěřit, že si dítě může dovolit takový hotel. Nepochází z bohaté rodiny. Na obličeji mu nečekaně přistál ručník. Nadechla se, že mu něco řekne, když v tom opět někdo zaklepal na dveře. "Ani muk!" nařídila mu a šla otevřít.
 


Komentáře

1 Kazahana Koyuki Kazahana Koyuki | Web | 26. června 2015 v 23:40 | Reagovat

Jůůůů král šamanů to jsem dlouho neviděla. Pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama