11. kapitola

15. července 2015 v 16:21 | Kate Rojvol Raddle |  SGU
Daniel odešel. Zamyšleně se za ním dívala. Už si nebyla jistá tím, co viděla. Jestli to byl opravdu přelud. Ale Danielovu Adriu neviděla. Rozešla se chodbou. Co se to tu děje? pomyslela si.
I když se osprchovala, pořád cítila ten hrotný zápach z bažiny. Koutkem oka zahlédla stín, jenž se mihl kolem. Rychle se otočila, ale nikoho neviděla. Zamračila se. Neslyšela žádné kroky, a tak si byla jistá, že je sama. Ale co ten pohyb? Zakroutila hlavou. "Asi jsem utahaná."

Otočila se. Zarazila se uprostřed kroku. Dívala se do očí jednomu ze svých nočních můr. Byl vysoký s dlouhými bílými vlasy. Byl to Wraith. Vyrazil chodbou pryč. "Počkej!" křikla a rozeběhla se za ním.
Neviděla ho. Netušila kam zmizel. Na rozcestí spatřila lem jeho pláště. Jakmile zatočila za roh, aniž by zpomalila, vrazila do Rushe. Oba se svalili na zem. Rushovi vypadl z rukou zápisník s tužkou. "Co to?" zeptala se Alai a posadila se na podlaze.
Rushovi se v obličeji obrazoval vztek. "Co to děláš?!" vyjel na ni šeptem.
"Promiňte," omluvila se mu. Byla to její chyba a to si také přiznala. Natahovala krk, aby viděla nakonec chodby. "Neviděl jste…" začala, ale když viděla jeho výraz, mávla rukou. "To nic." Vyrazila chodbou pryč dříve, než stačil cokoli říct. Zamračeně se za ní díval. Sebral z podlahy zápisník a pokračoval v práci.

To není možné. Na lodi ani v této galaxii žádný Wraith být nemůže! Ze zamyšlení ji vyrušil dotek na rameni. Vyděšeně se otočila. "To jsem já!" rychle vyhrkl Eli. "Volal jsem na tebe, ale tys mi neodpovídala."
"Ano. Co jsi potřeboval?"
"No, myslel jsem si… Nechtěla bys zajít na jídlo? Z planety přivezli nějaké maso." Až začal mluvit o jídle, uvědomila si, že má docela hlad. Tak souhlasila.
V jídelně jim jeden z vojáků podával dřevěné talíře s pořádnou porcí masa. "Steak? My máme vážně steak?" Slyšeli nějakého pasažéra, který se nad svojí porcí rozplýval.
"Co je na tom?" udiveně se zeptala.
"Jsi tu jen pár dní. Mít opravdové maso je tu výjimkou." Zakroutila hlavou. Vzala talíř a šli se posadit. Eli si dal sousto. "Je to výborné! Chutná to jako hovězí!" Ala byla opačného názoru. Její porce byla tuhá a chutnala mdle.
"Ještě jsem ti nepoděkoval za záchranu života. Nebýt tebe, tu komoru bych neopravil a…" raději to nedořekl.
"V pořádku. Chtěl jsem se podívat na svoji loď. Navíc to byla hračka, opravit to." Pokrčila rameny. "Jen bylo trochu zvláštní používat tvoje tělo."
Zamračil se nad tím. "Proč jsem byl uveden do umělého spánku?"
"Protože jsem nechtěla, aby ses tu… tam promenádoval v mém těle." Bylo na něm vidět, že je v rozpacích. Chvíli jedli mlčky.
Alai sledovala lidi kolem sebe. Vždycky, když se na někoho podívala, sklonil hlavu. "Je mi to líto, že se ti všichni vyhýbají," řekl Eli, když si toho všiml.
"Nemám zájem." Měla na mysli jeho soucit i kontakt ostatních.
"Alai…"
"Co je? Nestojím o žádné přátele, kteří nedokáží rozlišit elektrický obvod od trubek na vodu."
"Dobře. Ale neměla bys takhle mluvit o lidech, s…" Najednou vstala a vyrazila pryč. "… kterými musíš žít na jedné lodi," dořekl.
Vyběhla z jídelny. Spěšně se rozhlédla a pokračovala. Ocitla se v slepé uličce. Vlastně chodba pokračovala, za zavřenými dveřmi, jenže byla poškozená a nebylo tam schopné žít. Vztekle se otočila. Ocitla se tváří v tvář Wraithovi. Na tváři cítila jeho dech. V mysli si stále opakovala, že to nemůže být skutečné, i když to tak vypadalo. Necouvla ani, když zvedl ruku a dotkl se jí. Z krku ji sjel k výstřihu, kde se zastavil.
Jak na sobě ucítila jeho dotek, vyděsila se. Žádné halucinace nejsou tak přesvědčivé. Ruku jí přitlačil na hrudi a začal z ní vysávat život. Otevřela ústa, ale nevydala z nich ani hlásku. Snažila se jeho ruku odstrčit, ale nešlo jí to.
Konečně se ji podařilo vykřiknout. Přitlačil ji ke stěně a dál z ní vysával život.
"Alai!" Slyšela zdálky. Wraith přestal a mrknutím oka zmizel. Sjela k zemi. "Hej! Co se děje?" Poručík a Eli si k ní klekli. Vyděšeně si sáhla na hruď. Zjistila, že se jí nic nestalo. Pohlédla na roztřesené ruce. Vypadaly jako obvykle.
"On… byl tady… byl tady… bylo to tak skutečné… skutečné…"

Medička se dívala na obrazovku jednoho přístroje. "Povězte mi, ta halucinace…"
"To nebyla halucinace!" skočila ji do řeči. "Bylo to skutečné!" Medička se přestala jí to vymluvit. Podívala se na plukovníka a pokrčila rameny. Toto bylo nad její rámec specializace. Halucinace bez příčiny nebyly její specializací.
"Co se to s vámi děje?" zeptal se plukovník. Měl o ní strach. Už na planetě omdlela a nemůže opustit loď na delší dobu a teď i má halucinace.
"Danieli!" seskočila z lehátka. Plukovník se otočil a viděl přicházet Rushe.
"Alai, jsem rád, že se ti nic nestalo. Co se vlastně přihodilo?"
Kameny… pomyslel si Young.
Vypověděla mu všechno.
"Byla to jen halucinace." Konejšil jí. Vlastně se snažil přemluvit i sebe, ale na Zemi neměl žádné vidiny, tak to připsal adrenalinu a únavě.
"Danieli! Tohle nebyla obyčejná halucinace!"
"No tak. Uklidni se."
"Neříkej mi, co mám dělat!" okřikla se na něj. Chytila se za hlavu. Připadala si jako člověk, kterému přeskočilo. Jenže věděla, že co zažila, bylo opravdové.
Plukovník pokynul ostatním, aby je nechali o samotě. Tušil, že tohle nebude příjemné. Tak je nechali osamotě.
"Ach, Danieli, asi už začínám bláznit. Nejdřív se objevím na Zemi, pak nějakým zázrakem jste mě našli… Znovu jsem se mohla podívat na svůj domov - Atlantidu. Ale mé sobecké jednání mě přivedlo až sem na moji loď, ze které nemůžu odejít déle jak na hodinu!" Zaťala ruku v pěst.
"Já to tušil! Jsi Antik!" Otočila se k němu. Nadechla se k prudké odpovědi. Spojení mezi kameny se přerušilo a na okamžik byl ve svém těle opět Rush.
"Promiň, říkala jsi něco? Vypadlo spojení."
"Ptala jsem se, jestli jsi neviděl něco zvlá-štní-ho… Danieli?" ztišila hlas. Viděla, jak se soustředěně dívá ze dveří. Pátrala v jeho obličeji po nápovědě. Jelikož to nebyl známý obličej, netušila, co si myslí. "Co vidíš?"
Zakroutil hlavou. "Nic."
Vrazila mu facku. "Danieli Jacksone! Nelži!" Rychlými kroky vyrazil pryč. Následovala ho.
***
"Myslíš, že se někdy dostaneme domů?" zeptala se Chloe.
"Na něco určitě přijdeme!" utěšoval ji Eli. Nadechl se, že bude pokračovat, když ho Chloe bouchla do ruky.
"Eli!" Ukázala na dvě těla.
"Pane bože!" vykřikl. "Alai! Rushi!" Rozhodil rukama. Panikařil.
"Jdu pro pomoc!" Chloe, jelikož neměla vysílačku, se rozeběhla pro plukovníka a ten zařídí vše potřebné.

Pohnula se. Snažila se zvednout, ale neměla vůbec žádnou sílu. "Alai!" klekl si k ní. "Co? Co se tady stalo?" Chytila ho za tričko a chtěla se k němu přitáhnout. Něco řekla. Neslyšel ji, a tak se k ní přiklonil.
"Bažina. Výpary… Ba-ba…" omdlela.
Chodbou se rozléhaly kroky. "Honem!"
"Co se tu stalo?" zeptala se zdravotnice.
"Nevím, takhle jsme je našli."
Zkontrolovala jim zorničky a pulz. "Musíme je dostat na ošetřovnu!" Odnesli je.
Položili je na lůžka. Jelikož nevěděla kde začít, vyslýchala Eliho. "Já nevím! Našli jsme je. Chloe utíkala pro pomoc. Pak mi řekla-"
"Počkej!" skočila mu do řeči. "Byla při vědomí?"
"Ano. Vždyť jsem to říkal!"
"Ne, neříkal."
"Aha," hlesl. "Snažila se postavit, sednout… Já nevím! Říkala něco o výparech a bažině. Jak mám vědět, co tím myslela?!" Rozčileně rozhodil rukama.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama