02. kapitola

25. srpna 2015 v 16:21 | Kate Rojvol Raddle |  Králův svět
Otevřela dveře. Za nimi stál postarší muž s dítětem u boku. "Dobrý večer, slečno Yoru. Jsem rád, že jste přijela tak rychle…" Zarazil se, když viděl další osobu. Prohlédl si ho a zřejmě byl taktéž znechucen, jako předtím ona. "Myslel jsem, že pracujete sama."
Vrhla pohled na Silvu, který nenaznačoval nic milého. "Je to můj asistent," pravila prostě. V hlase jí byla slyšet nechuť, jíž nijak neskrývala. Otevřela dveře a vybídla je ke vstupu. "Pojďte dál. Jeho si nevšímejte." Mávla rukou na svého domnělého asistenta. "Potřebuje se hodně naučit. Hlavně slušnému chování." Poslední poznámka nepatřila k hostům, nýbrž k rozhodčímu, co ji přepadl. Sice mu to rozkazování lezlo na nervy, ale rozhodl se mlčet, dokud si nezjistí, o co tu jde. Přece jen ho před lety hravě porazila. Určitě byla vyspělejší, než si myslel.


Hosté se posadili do křesel. "Mohu vám nabídnout čaj?" zeptala se automaticky.
"Ne, děkuji," pravil muž.
"Já si dám!" zašvitořila dívenka. Rychle sklopila zrak, jako by se bála, že dostane vynadáno za to, že promluvila bez dovolení.
"Jistě." Vzala konvičku a do šálku nalila ovocný čaj. Přisunula jí cukřenku. Opřela se a čekala, až začnou.
Muž si odkašlal. "Slyšel jsem, že jste na svůj věk, nejlepší detektiv. Proto jsem se rozhodl vás najmout. Když splníte svůj úkol, dostanete dobře zaplaceno…"
Pokývala hlavou. "Také uhradíte všechny naše výdaje. Koneckonců jste mi tento hotel doporučil osobně."
Chvíli zvažoval její nabídku. "Dobře tedy," souhlasil nakonec. Když splní úkol, bude jedno, kolik drobných zaplatí. "Víte, co máte dělat." Předem ji poslal e-mail, ve kterém jí všechno sdělil, než tuto práci přijala. Zbývalo se s ní domluvit jen na vyúčtování, které chtěla probrat osobně.
"Tím jsme tedy domluveni. Začnu - začneme hned zítra ráno." Stoupla si a šla je vyprovodit. U dveří ucítila tahání za rukáv. Sklonila hlavu.
"Promiňte paní," pravila ta malá holčička. "Myslíte, že mi můžete najít moji panenku? Dědeček říkal, že umíte najít ztracené věci…" Když viděla její upřený pohled, rychle se schovala za svého dědečka.
Klekla si na jedno koleno. "To víš, že ti ji najdu. Jen budu potřebovat něco, co ti patří, mladá slečno."
Sáhla si na řetízek, který měla na krku. Sundala si ho a podala jí jej. "Tady!"
Opatrně si ho vzala. "Děkuji. Vrátím ti ho i s tvojí panenkou." Stoupla si a zavřela za nimi dveře.
Silva zůstal na místě a vstřebával, co se tu odehrálo. Otočila se k němu. "Tak to bychom měli. Vybral jste si špatnou chvíli na návštěvu," povzdechla si. "Co tu vlastně děláte?" Vedle její hlavy se zhmotnil její duch. Byla malá se zlatými dlouhými vlásky a žlutými šaty. Na nožkách měla střevíčky, jenže jsou tak malé, že nejdou rozeznat detaily. Zvedla ručku a zamávala mu na pozdrav. Moc toho nenamluvila ani se svojí paní natož s někým cizím. Mile se na něj usmála.
Úsměv jí oplatil. "Chtěl jsem…" začal. Zarazila ho zvednutou rukou.
"To vlastně počká. Zítra si musíte zahrát na mého asistenta. Musíme najít ztracený poklad." Prošla kolem něj a otevřela jedny dveře. "Prosím." Nechápavě se na ni podíval. "Snad si nemyslíte, že budete spát tady? Nebo chcete jít ven?" Ukázala na okno, do kterého bušily kapky deště.
Hodil pohled na talíř, na kterém byl ještě jeden sendvič. Protočila oči a pobídla ho. Vzal si talíř a zalezl do koupelny. Nijak zvlášť neprotestoval, protože venku spát opravdu nechtěl a tento hotel si nemohl dovolit.
Hodila mu polštář a deku."Ráno se vstává v šest. Pak bude snídaně a poté práce." Zavřela dveře.
Zkontrolovala si kyvadélko, které měla schované v nočním stolku. Převlékla se do pyžama a ulehla do postele. "Dobrou noc, Amrit," šeptla. Jako odpověď jí přišlo jen pohlazení po vlasech. Upravila si řetízek se třemi přívěsky a usnula.
Na snídani šli do hotelové jídelny. Podávala se formou švédského stolu. Silva si nabral snad od každého něco. Měl hrozný hlad. Zatímco jeho partnerka snídala skromně. Zakroutila hlavou a raději dělala, že ho nezná.
Po snídani je před hotelem vyzvedlo auto a odvezlo je.
Stanuli před velmi rozlehlým sídlem. Kolem sídla bylo nespočet akrů půdy patřící rodině - přes louku, les i jezero. "Takže mu najdeš bohatství a on ti zaplatí almužnu?" začal Silva s úšklebkem. Nechápal takovou práci.
Podívala se na něj. "Lepší, než někde sedět a čekat, až si někdo koupí tretku." Oplatila mu stejnou ironií v hlase.
Taková poznámka ho urazila. Zvedl ruce na obranu. "Dobře!" Zhluboka si vzdechl.
Sluhové je pustili do sídla. Majitel jim podal minci, kterou našli v lese a jež měla naznačovat skrytý poklad. S jedním strážcem se vydali do lesa. Nejspíš jim moc nevěřil, že by mu ho v případě nálezu dali.
Strážný je dovedl na místo, kde našli dvě mince. "Zkoušeli jsme i detektor kovu, ale nic jsme nenašli. To jste měli vidět, jak pán řádil." Zasmál se. "Myslel si, že konečně narazil na poklad, který tu zakopali jeho předkové a pak na něj zapomněli." Zřejmě se mu jeho přístup nelíbil. Sám nebyl z bohaté rodiny a tahle práce mu vynášela dost na to, aby uživil celou svoji rodinu. Odkašlal si a nasadil neurčitý výraz. Jako kdyby se nenechal nikdy unést a nic neřekl.
Silva se podíval po své šéfce. Zajímalo ho, jak její práce probíhá. Natáhla ruku s kyvadélkem, zatímco v druhé svírala minci. Soustředila své furyoku a kyvadélko se nepatrně začalo kývat. Poté se pohybovalo v půlkruhu, dokud nezastavilo a neukazovalo na sever. Vydali se tedy tím směrem. Museli si dávat pozor na cestu, protože kořeny stromů vyrůstaly i na povrch, kde se proplétaly a nastražili tak nemilé pasti. Mohlo se stát, že se jim noha zamotá a uklouznou.
Na jednom místě posetém kameny pokryté mechem, ztratili směr. Kyvadélko si nemohlo vybrat jeden určitý směr. Jednou ukazovalo na sever hned na to zase na jinou stranu. Zvedla kyvadélko a něco mu zašeptala. Opět natáhla ruku a tentokrát ukázalo nějaký směr.
Téměř hodinu bloudili po lese, dokud kyvadélko svisle neukazovalo k zemi. "Můj asistent vám vykope ten váš poklad." Otočila se a vracela se k sídlu. Musela ještě najít panenku pro tu dívku.
Silva za ní hleděl. Pochopil, že bodyguard se namáhat nebude, a tak se pustil do práce. Po chvíli rytmické práce si vzpomněl, že ta holčička chtěla najít svoji ztracenou hračku.
Teď ji kyvadélko vedlo do téměř nepoužívaných prostor sídla. Zavedlo ji do místnosti plné krabic. Povzdechla si. Byla ráda, že se vyhnula kopání, ale včil se musela přehrabovat v zaprášených krabicích. Aspoň to nebyla tak namáhavá práce. Přehrabovala se v krabicích. Kyvadélko jí tu zrovna moc nepomohlo tak jako její duch. Dívala se do krabic a uvažovala nad tím, co tu mohla pohledávat. V koutě zahlédla deku přehozenou přes několik krabic. Strhla s ní a pod ní se nacházel malý stoleček s konvičkou a s hledanou panenkou. Pousmála se a zakroutila hlavou.
Za půl hodiny se setkala se svým údajným asistentem a mužem, co je měl hlídat, před domem. Silva byl zpocený a špinavý od hlíny. Opíral se o lopatu. Usmyslela si, že mu bude muset dát nějaké peníze za práci. Na zemi před nimi ležela truhla. "Tady máte ten svůj poklad," pravila k zaměstnavateli, který na ně napjatě čekal.
Jakmile si jej prohlédl, spokojeně zabručel. Z přeplněné peněženky vytáhl jistý obnos a podal jí ho se slovy: "Hotel máte zaplacený ještě na jednu noc a také na zítra vám zařídím letenky a odvoz na letiště." Byl spokojený s prací, a tak tohle zařídit bude hračka.
Mladá slečna postávala za dědečkem a vyhlídala svoji panenku. Byla zklamaná, když si přebírala peníze, aniž by ji jí dala. Už si myslela, že ji nedokázala najít, když si k ní klekla a vrátila jí řetízek. "Dám ti radu. Už si nedávej čajový piknik mezi krabicemi." Vytáhla zpoza bundy její panenku.
"Michelle!" vyjekla radostně. Odběhla a vrátila se s pokladničkou. "Děkuji!" natáhla k ní ruce a podávala jí ji. Natáhla ruku tak, že to vypadalo jako by si ji chtěla vzít, ale místo toho dovnitř vhodila minci, co ji pomohla najít poklad.
Bez dalších slov opustili sídlo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama