Opět spolu

26. prosince 2015 v 16:40 | Kate Rojvol Raddle |  Anime
Na motivy Naruta



Před třemi lety
Všude kolem panoval chaos. Nikdo nevěděl, kam se podít, všechno bylo zničené a tam kam se podívali, leželo nejméně jedno mrtvé tělo. Lékaři dělali, co mohli, aby zachránili co nejvíce životů.
Ten zmatek, ta nebohé životy vyvolali v jedné osobě hrozný smutek. Dívala se kolem sebe a po tvářích jí tekly slzy. Sundala si rukavici a odhalila tak skrývanou pečeť. "Ne! Nedělej to!"
Zakroutila hlavou, ale nepromluvila. Ucítila, jak ji někdo pevně objal. "Prosím, Shizuko. Vždyť tě to zabije!"
Začala soustředit svoji čakru. "Já vím, ale nemůžu dopustit, aby někdo další zemřel. Postarej se o ně, Kakashi." Nadechla se a zadržela dech. Na zem upustila omamnou bombičku. Nebyla nebezpečná, ale dokázala na několik minut ochromit kohokoli, kdo takřka neviditelnou látku vdechl. Vyskočila, jakmile ucítila, že stisk povolil. Podívala se dolů a naznačila mu pohybujícími rty omluvu. Usmála se na něj. Vytvořila klon a odrazila se od něj. Ruku natáhla nad hlavu. Pečeť na její ruce začala zářit. Zavřela oči a soustředila se na svoji čakru.
Všichni spatřili, jak se nad vesnicí - spíše jejími troskami - rozzářila ohromná záře. Něco nad nimi právě vybuchlo.
Současnost
"Kde to je?" byl slyšet rozrušený hlas. "Jak to myslíte, že jste to tu přehazoval?!" Obvykle nechodil do archivu, pokud to nebylo velice nutné. Měl sto chutí archiváři jednu vrazit. Začal se uklidňovat tím, že chodil sem a tam.
"Je mi líto, pane Nara, ale jakmile ten dokument najdu, tak vás nechám zavolat." Archivář zdědil tuto práci po svém otci a zdálo se mu, že jeho systém musí být zmodernizován a jaksi se mu pomíchaly nějaké dokumenty.
Shikamaru se zastavil. "Ale já je potřebuji hned!" zakřičel na něj. Dneska měl špatný den a tohle byla poslední kapka.
Archivář se skrčil a chtěl něco říct, ale omluva by stejně nebyla přijata.
Někdo si odkašlal. Oba se podívali tím směrem. "Třetí řada, šestá polička zdola a dvacátý svazek z leva," řekla a dál se pustila do čtení nějaké staré knihy.
Část archivu, ve kterém se nacházeli, byla veřejná. Skladovaly se tu informace o obyvatelstvu Konohy. Podzemní části byly přístupné jen s povolením hokageho. Shikamaru se na ni díval, poté zmizel vzadu přístupného archivu a za chvíli se vrátil i s tím, co hledal.
"Nemějte obavy, že se o tomhle dozví hokage! Sám se o to postarám!" prohodil k archiváři. "Děkuji, slečno Yoru."
"Stačí Shizuka, žádné formality," řekla, aniž by vzhlédla od knihy. Shikamaru ji chvíli pozoroval a pak odešel. Měl v úmyslu informovat hokageho.
Stůl byl konečně čistý. Dnešní práce byla hotová. Protáhl se a zívl si. Těšil se, až si dneska pořádně odpočine. Poslední dobou neměl moc času, ale dnes to vypadalo nadějně. Chystal se vstát, když někdo zaklepal na dveře. Povzdechl si. Nechtěl už nic řešit. Co naplat. Přijal tohle místo, tak mu nezbylo nic jiného. "Vstupte!" zvolal. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila Tsunade. "Pátá?" podivil se. Moc často sem nechodila. Raději se zdržovala v nemocnici nebo popíjela v putyku.
"Tak mi neříkej. S velkou radostí jsem se této funkce zbavila."
"Víte ale, že to takto nefunguje, že?" Mávla nad tím rukou. "Tak co potřebujete?" zeptal se.
"Přestává to účinkovat. Musíme to opakovat čím dál častěji. Myslím, že to nezvládneme." Kakashi se na ni díval. "Musíme něco vymyslet! Nemůžeme přece…" hlas se mu zadrhl. Vypadalo to, jako by se více ponořil do křesla.
"Pracujeme na tom, ale nenalézáme žádné možné řešení. Jen jsem tě chtěla informovat. Možná už není naděje…"
"To neříkejte!" vykřikl zostra. "Omlouvám se. Udělejte něco, prosím!" Od té doby, kdy ztratil svoji ženu, pořád vypadá sklíčeně, ale teď vypadal hrozně bezmocně a zoufale.
"Uděláme, co půjde!" Neslibovala zázraky, protože si teď nebyla jistá, co vlastně dělat. Otočila se a odešla. Nechala ho ve svých ztrápených vzpomínkách. Na chodbě potkala Shikamara. Pozdravili se.
Sklíčeně se belhal ulicí. Slunce už dávno zapadlo, tak pouliční lampy osvětlovaly cestu, na níž byl sám. Kdo by se také chtěl v noci potulovat chladnými ulicemi. Nastala zima a včera to na sobě daly znát. Myslel si, že dnešní den bude hezký. Skončí brzo, půjde se projít, najíst a brzo zalehne. A pak přišla ta zpráva jako bodnutí nožem. Byl zoufalý, znovu to prožít nechtěl.
Zvedl hlavu a zjistil, že ho nohy donesly k malé putyce. Povzdechl si a se skloněnou hlavou vešel dovnitř. Jako obvykle tu bylo plno, ale přesto našel volný stolík v rohu putyky. Zamířil tam a posadil se. Měl dobrý výhled. Na druhé straně spatřil Tsunade se Shizune, jak popíjejí saké a baví se. Musel uznat, že svoji práci dokáže dobře zamaskovat. Nikdo by neřekl, že tu pracuje.
Před ním se objevil pohárek s džusem. Zvedl hlavu a uviděl číšnici. "Jako obvykle, ne?" usmála se na něj. Chodil sem den co den a pokaždé si dával jen džus. Nedivila se mu, když musel pořád pracovat.
Sklonil hlavu a podíval se na sklenici. "Vlastně bych si dal něco ostřejšího," přiznal se.
"Oh, omlouvám se!" Natáhla se po sklenici s džusem, ale zastavil ji.
"To tu můžete nechat." Kývla a odešla za pult.
Za chvíli se vrátila se saké, které mu položila na stůl. Uklonila se a řekla: "Ještě jednou se omlouvám!"
Kakashi se na ni smutně podíval. "Nemáš se za co omlouvat." Uvědomil si, co řekl tak se rychle snažil to napravit. "Nemáte, promiňte," opravil se.
Znovu se na něj usmála. "Několikrát jsem vám říkala, abyste mi tykal, hokage-sama." Viděla v jeho očích smutek. "Ra-ra-raději vás nechám o samotě." Otočila se a rychle odešla.
Blížila se jedenáctá hodina večer a putyka měla zavírací dobu. Všichni hosté už odešli až na jednoho. Pořád seděl na svém místě a popíjel to jedno saké, co dostal před třemi hodinami. Pomalým krokem se k němu připlížila. Posadila se naproti němu. Zaregistroval ji, ale nezvedl k ní hlavu. Ruce položila na stůl. Měla na nich rukavice. Pravou si začala škrabat. Nesnášela tyto dny, kdy ji ruka hrozně svěděla nebo bolela. Moc jí to nepomáhalo, tak si rukavici sundala a škrabala si holou kůži. "Promiňte," omluvila se a chtěla svoji ruku schovat. Nestihla to, protože ji za ni chytil. Prstem ji přejel po jizvě.
"Zvláštní," řekla. "Vy jste ji viděl, že?"
Podíval se na ni. "Proč myslíte?"
"Protože jste se nezeptal, jak jsem k tomu přišla." Naklonila se přes stůl k němu. "Prosím, řekněte mi víc." Zadíval se jí do očí. Pocítil touhu ji obejmout a říct ji všechno. Ale nemohl. Stoupl si a chtěl odejít, jenže ho zastavila. "My se známe, že?" Pustila jej, ale nesnažil se odejít. "Mám takový pocit, že bych vás měla znát." Ruku si položila na hruď. "Jsem šťastná, když vás vidím a nešťastná, když jste smutný. Nevím proč. Prostě to tak cítím celou dobu a vím, že mi něco tajíte."
Otočil se čelem k ní. Tohle přiznání v něm něco zlomilo. "Moje žena měla takovou pečeť. Byla to silná technika, která si na oplátku vyžádala život…" hlas mu utichl. Ještě před chvílí se jí díval do očí, ale teď měl pocit, jako by se díval do očí něčeho neživého. "Shizuko?" zeptal se opatrně. Začala se kácet k zemi. "Shizuko!" Zachytil ji.
Nevnímala ho. Rychle ji vzal do náruče a utíkal do nemocnice. Cestou vydal pokyn, aby přivedli Tsunade.
"Co se děje?" začal hned, jakmile se objevila ve dveřích.
"Nejdříve mě nech ji vyšetřit," pravidla klidně. Věděla, jak se cítí a prominula mu jeho horlivost.
Stála nad ní a přemýšlela. Ještě se jim nepodařilo vymyslet nějaké dobré řešení. Přišlo to moc brzy. Kousla se do prstu a přivolala malou Katsuyu. Položila ji na Shizučino rameno. "Víš, co máš dělat." Přitakala.
Tsunade se mezitím vrátila ke Kakashimu, který stál kousek od nich a všechno sledoval. Potlačil nutkání vyzvídat a počkal, až začne. "Nečekala jsem, že to přijde tak brzy. Netuším, co mám dělat," přiznala.
Dveře se otevřely a vstoupil Shikamaru. Podíval se na Kakashiho a zhodnocoval situaci. Tsunade se nadechla, ale přerušila ji Katsuya: "Tsunade-hime! Už to nezabírá!" Všichni se otočili k nim.
"Cože?!" Přiběhla k nim a přidala se ke Katsuyumi, zatímco Shikamaru přemýšlel.
"Přiveďte sem Naruta!" Nikdo se na nic nezeptal a jeden Anbu jeho přání vyplnil.
Za pár minut tu byl naruto jen ve spodním prádle. "Co je?" promnul si oči.
"Potřebujeme tvoji čakru. Jestli ji pomůže, máme řešení," vysvětlil Shikamaru.
"To by mohlo vyjít!" přidala se k němu Tsunade. V duchu se kárala, že jí to nenapadlo. Jelikož Naruto prožil válku, věděl, co po něm chtějí. Bez dalších otázek udělal, co musel.
"Zabírá to!" vypískla Katsuya. Všichni si oddechli, ale věděli, že tohle je jen dočasné řešení.
O pár dní později
Ucítila na ruce tlak. Otevřela oči a viděla, jak jí na ruce někdo spí. Měl na obličeji masku. "Kakashi?" Rozhlédla se. "Kde to jsem? Co se stalo? Jak to, že jsem…" Místo odpovědi ji pořádně objal.
"Jsem tak rád, že jsem o tebe znovu nepřišel." Položila mu hlavu na rameno a objetí mu oplácela. Měl sice povinnosti, ale na tuto chvíli je hodil všechny za hlavu. Chtěl jen zůstat se svojí ženou chvíli o samotě, když se konečně znovu opět setkali.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama