03. kapitola

2. května 2016 v 22:21 | Kate Rojvol Raddle |  Králův svět
Řidič nemluvil a bylo slyšet jen předení motoru. Krajina, míhajíc se za sklem, se změnila na budovy velkoměsta. Slunce zapadalo na obzor a obloha postupně měnila barvu z jasné modré na tmavší až černou.
Celou cestu v autě mlčeli. Silva přemýšlel, jak moc se změnila. Vyrostla, ale její povaha zůstala stejná. Byl by z ní skvělý Král šamanů, pomyslel si. Přistihl se, jak přemýšlí, že by mohla být Králem šamanů. Takové myšlenky měl před několika lety o Yohovi. Co asi tak dělá, když jim Osudový zvonek dal druhou šanci? Díval se na pouliční lampy, které se jedna podruhé začaly rozsvěcovat. Zaloudil myšlenkami do minulosti. Energický a zároveň líný mladý muž, který nerad prohrával... Také se mohl změnit jako ona? Podíval se na svoji spolujezdkyni. Pousmál se. Ne, bude pořád stejný.

Auto je vysadilo před hotelem, kde oba vystoupili. Sledovali, jak ujíždí zpátky do sídla. Ovanul je chladivý větřík. Přes den bylo docela teplo, ale když nastala noc, tak stupně na teploměrech zamířily dolů. Jeden pár se k somě přitulil, když ucítili chladivý dotek nci. Měli jen lehké oblečení - nechali se oklamat hřejivým sluníčkem. Rychle vběhli do hotelu.
Silva se poškrábal na hlavě, nevěděl, kde začít a tak to prostě vyhrkl narovinu: "Mám ti předat Osudový zvonek." Vytáhl ho z kapsy a nechal ho volně vyset mezi ukazováčkem a palcem. Shizuka se na něj podívala s vytaženým obočím.
"Co?" Tušila, že se to nějak muselo týkat turnaje, ale že by jí znovu nabídli účast. To se jí zdálo nemožné. "Není to proti pravidlům?" pravila.
Rozhodčí si povzdechl. "Možná je, ale tohle je příkaz Velkého ducha. Nejspíš si myslí, že bys mohla změnit názor. Má pravdu?" formuloval otázku, jako by byl jen prostředník a v životě by ho to nenapadlo.
Nevědomky si sáhla na hruď a stiskla si přívěsek. Ruku i se zvonkem k ní natáhl. "Velký duch nemůže už dlouho čekat. Potřebuje najít vhodného šamana. Šamana, který využije jeho sílu k zastavení Hvězdy zničení a zachrání tak Zemi," pokračoval, jako kdyby se jí snažil přesvědčit, aby to přijala. Vlastně jí říkal pravdu a jen ho přepadla dobrota srdce, jež u ní spatřil s tou holčičkou. Po vyslovení přesvědčujících argumentů se trochu zajíkl. Chtěl, aby se zúčastnila turnaje, ale zároveň nechtěl, aby věděla, že ji podporuje. Stáhl ruku nepatrně zpátky, ale hned jí opět natáhl k ní. Vyčkával na její odpověď.
Podívala se na něj. Neznala všechny důvody, ale před lety se něco stalo. To něco změnilo její rozhodnutí. Natáhla ruku a zvonek si od něj vzala. "Ale musíte mi říci, co se stalo, že jste museli turnaj přerušit…" Otočila se a zamířila do hotelového pokoje.

S hrníčkem čaje seděla v křesle. Amrit se posadila na opěradlo a zvědavě se dívala na Silvu. "Tak, jestli máte všechno," myslela tím čaj, sušenky nebo sendvič, "můžete začít s vyprávěním," pobídla ho.
Uvelebil se v křesle. Na tohle nebyl čas, ale nic jiného mu nezbylo. "Kde mám jen začít?" Byla to spíše řečnická otázka.
"Třeba od začátku?" napověděla mu trochu ironicky. Usrkla si doušek mátového čaje. Obvykle jej nepila, ale v tomto hotelu ho měli výborný. Zhluboka se nadechla, aby nasála tu vůni a pohodlně se opřela. Tušila, že tento příběh bude dlouhý.
Pokýval hlavou a spustil: "Každých pět set let se ve skryté vesnici Dobie koná Turnaj šamanů. Je to turnaj, jehož vítěz se stane Králem šamanů a zachrání svět před Hvězdou ničení, která každých několik století upozorňuje šamany na jejich úděl." Shizuka usrkla další doušek čaje. Chtěla, aby začal od začátku, ale tohle mohl přeskočit. Avšak nic neříkala. "S každým turnajem také přijdeme my, rozhodčí, abychom na turnaj dohlíželi. Před deseti stoletími se objevil jeden šaman, který se snažil stát se Králem šamanů, aby zničil lidstvo dřív, než oni zničí svět. Jenomže ho zastavili členové jeho rodiny." Shizuka jej poslouchala, ale neviděla v tomto vyprávění žádný smysl. Něco co se stalo před několika staletími, jí nezajímalo. Ovšem vyprvě pokračoval ve svém příběhu a docela se do něj vžil. "Před pěti sty lety se onen šaman reinkarnoval do rozhodčího a pokusil se o totéž. I tehdy byl zastaven členy rodiny Asakura..." zadíval se z okna. "Před osmnácti lety se opět narodil do rodiny Asakura. Jeho jméno je... Hao Asakura." Teprve teď jí to začalo zajímat. Šaman, který tolik touží po tom stát se Králem všech šamanů. "Před pěti lety - kdy jsme spolu bojovali o Osudový zvonek - zabil jednoho rozhodčího a získal zvonek. Tím se mohl zúčastnit bojů. Velký duch nic nenamítal, tak jsme ho nemohli jinak vyloučit." Nedodal už, že by to pro ně bylo nejspíš nemožné. Pokračoval: "Boje pokračovaly a on porážku bral tak, že své protivníky zabil. Buď se mu vyrovnali a nebo je čekala smrt." Rozhodl se přeskočit další detaily a raději se vrhl na konec. Podíval se na ni.
"No, každopádně ti silnější šamani se dostali do závěrečných soubojů, kde šlo o všechno. Mnoho dobrých šamanů při něm přišlo o život. Jenže se rodina Asakura opět pokusila svého druha zabít. To se vymklo kontrole a Velký duch zmizel…" Nevěděl, proč jí to všechno říká, ale potřeboval se vyzpovídat. Několik šamanů o tom vědělo a určitě se to mezi ostatními rozneslo. "Teď se opět objevil a musíme pokračovat v turnaji, kde nalezne svého šamana, který mu bude hoden." Skončil své vyprávění. Nastalo ticho.
Shizuka si přitiskla hrníček k ústům a upila poslední doušek. Přemýšlela nad jeho příběhem. "A co se stalo s… s…" Kroužila rukou ve vzduchu, jako by jí to mělo pomoci vzpomenout. "S Haem Asakurou?" Mluvil o Velkém duchovi, ale o něm se nezmínil. Jestli se jeho rodině podařilo zničit jej či nikoliv.
"Žije," řekl tak nějak zvláštně. Ano, jistěže žije, jinak by tu nebyl. Trošičku se zamračila, nemohla posoudit, co v jeho hlase zaslechla.
Zadívala se z okna. Hao Asakura… opakovala si v hlavě tohle jméno. Nějak se jí zdálo známé. Ucítila na paži jemný dotek. Shlédla dolů a zjistila, že to je Amrit. Pokývala svojí maličkou hlavičkou. Tím jí dala najevo, že to jméno zná. Usmála se na ni.

"Přiznej se Amrit! Mohly jsme to stihnout rychleji, že?" Obě stály na prašné cestě přibližně pět kilometrů za městem, kde její otec měl nějakou práci. Chtěly mu pomoci, tak je poslal něco vyzvednout. Trvalo jim to o hodně déle, než obvykle. Shizuka si myslela, že to schválně bojkotovala. Ale nijak zvlášť si nestěžovala. Byl krásný den a dobře si jej užily.
Líně se blížily k vesnici, zatímco jim sluníčko pálilo do zad. Kousek od nich uviděly v malém lesíku nějakou záři. Shizuka se zastavila a zadívala se tím směrem. "Amrit! Vždyť tam hoří!" vykřikla a rozeběhla se za tím světlem doufajíc v to nejhorší.
Skákala přes kořeny stromů, dokud udýchaně nevběhla na malou paseku. Zhluboka se nadechla a začala křičet: "Co si myslíš, že děláš?! Zapalovat oheň uprstřed lesa?!" Viděla, že tábořiště je dostatečně daleko od všeho, co by mohlo chytit. Přesto pokračovala: "Copak si nejsi vědom, jaké riziko tohle může přinést?!" Rodiče i prarodiče ji pořád vštěpovali lásku k přírodě a hlavně, co se v ní nesmí dělat - jako rozdělávat oheň uprostřed lesa, pokud to není nezbytně nutné.
Při tom křiku se rozhlížela a uviděla, že u ohníčku sedí pouze jedna osoba. Byl to kluk. Na sobě měl béžovou látku na způsob ponča, červené kalhoty a tradiční japonské boty. Dlouhé hnědé vlasy mu vlály v mírném větříku. Ukázala na něj prstem a dávala mu co proto. "V lese se oheň zapalovat nesmí! A ještě v tak suchém počasí!" To nebyla moc pravda, ale kdyby bylo po jejím, tak by byla. "Copak..." Poté, co mu to přestala vyčítat, si uvědomila, že vůbec nepromluvil. Udiveně zamrkala a ruku stáhla k sobě. Upíral na ni tmavě hnědé oči.
"Jen klid, nechci to tady zapálit," pravil šeptem.
"Ehm... eee..." soukala ze sebe. Nevěděla, jak by měla reagovat. Neznámý kluk se začal smát. "Co je tu k smíchu?" Malá Shizuka zrudla. Neměla ráda, když se jí někdo smál.
"Nic. Jen jsem si znovu přehrál tvůj výstup." Znovu se zasmál. Kdyby v ruce něco měla, určitě by to po něm hodila. Sevřela ruku v pěst a zatnula zuby. "Jsem šaman, pokud víš, co to znamená." Při jeho větě měla pocit, jako by se plameny na malou chvíli zvětšily. Udiveně zamrkala a přemýšlela, zdali se jí to jenom nezdálo.
Pokývala hlavou. "Vím, kdo jsou šamani." Otočila hlavu k rameni, kde se za ním schovávala víla. Ta vystrčila malou hlavičku načež ji opět schovala.
Na jeho tváři se objevil úsměv. "Takže ty jsi taky šaman, hm..." Přemýšlel, jaký je asi typ.
"Jsem jen proutkař," pravila šeptem. Pokýval hlavou, ale nic neřekl.

"Hej, Shizuko," pravil trochu hlasitěji, aby si ho všimla. "Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě. Poté, co ji řekl tento příběh, jaksi se zasnila a nereagovala na jeho výzvy.
"J-jo. Trochu jsem se zamyslela." Usmála se na něj. "Takže, co se teď bude dít?" zeptala se. Jelikož minule zvonek odmítla, tak nevěděla, jak to probíhá. Jestli si soupeře a místo vybere sama nebo jim bude uděleno. Dalo by se říct, že se dokonce i začala těšit. Rozhodně se měla co učit, ale byla si jistá, že je připravená na nadcházející turnaj.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama