Poslední den na svobodě

1. června 2016 v 10:33 | Kate Rojvol Raddle |  Yaoi

Auto naplňovala tichá hudba. Byla náhraškou rozhovoru, který mezi pasažéry váznul. Skončili misi, proto už měli padla. Řidič ovšel musel svého kolegu odvést na ústředí. Ne kolegu, ale svého podřízeného, jež nemohl kromě svých misí odejít. Takový život byl naháněčů. Zavřeni v budově, dokud je nepovolali na úkol. Sevřel pevně volant a odbočil.


Odemkl dveře a pozval ho dovnitř. "Neříkal jsi, že máme něco prošetřit?" otázal se naháněč.
"Tak trochu jsem lhal. Myslel jsem, že budeš chtít změnu, po tom neustálem držením v místnosti bez oken." Prstem si upravil brýle na nose.
"Nestěžuju si." Popravdě by se rád vrátil do svého bytu, kde by neomezeně mohl pozorovat svět kolem. Vstoupil dovnitř a rozhlédl se. Je to poprvé, co vstoupil do jeho bytu. Vypadal přesně jak si představoval. Tedy až na malé výjimky. "Netušil jsem, že máš rád rostliny," okomentoval častý výskyt rostlin, než bylo u muže běžné.
Lehce se pousmál. Chytil list nejbližší z nich a jemně jej promnul mezi prsty. "Většina z nich potřebuje neustálou péči. Po těch dnech, co chytáme zločince, potřebuji něco na uklidnění. Pomáhá mi to nemyslet na ty ohavné věci, ale poslední dobou můj psychometr..." nedopověděl, co chtěl říct.
Host v jeho domě ho jen mlčky pozoroval. Věděl, jak se cítí a také věděl, že se musí vyspovídat, aby si ulevil.
"Jdu se osprchovat," řekl najednou a odešel do koupelny. Nechal svého hosta na chvíli o samotě.

Jakmile vyšel z koupelny, zohlédl se. Nikde ho snespatřil. "Můžeš se jít osprchovat, jestli chceš. Půjčím ti pak něco ze svého oblečení." Ručníkem, co měl kolem krku si začal sušit vlasy.
"Jak si věděl, že tu ještě jsem?" ozvalo se ode dveří pokoje.
"Asi proto, že tě znám, Kougami." Vykoukl zpoza ručníku. "Tak co? Jdeš nebo ne?"
Pokrčil rameny. "Proč ne?"
"Hned ti dám něco na sebe." Protáhl se kolem něj a zmizel v ložnici. Po chvíli mu do náruče podal tepláky a tričko se spodním prádlem a ručníkem. "Na. Zatím připravím něco k jídlu. A brýle tam nechej, musím si je potom vyčistit."
"Gino..." chtěl se ho zeptat, proč to všechno dělá, ale nezmohl se na to. "Díky," pravil tedy nakonec a zmizel v koupelně, odkud před chvílí vyšel. Dopřál si dlouhou sprchu.
Ginoza mezitím nachystal na stůl nakrájený sýr, kolečka suchého salámu a pár housek. Když přišel se skleničkami a s lahví wiskey, už byl ze sprchy venku a v ústech měl sýr. "Dáš si?" Láhev zvedl. "Vím, že to máte zakázané, ale nikdo tu není."
"Proč to děláš?" zeptal se. Co se stal naháněčem, choval se k němu odmeřeně, ale teď? Byl vlídnost sama.
Posadil se na pohovku vedle něho a obom nalil pořádnou dávku. Napil se. Chvíli tekutinu povaloval na jazyku, pak ji spolkl. Celé hrdlo ho začalo pálit. "Nechával jsem si ji na oslavu... nebo tak něco..." Hořce se usmál. "Neprojdu příští kontrolou," řekl najednou. Pořádně si lokl.
"Co tím chceš říct?" zeptal se Kougami a následoval jeho příkladu.
"To, co tě napadá. Zítra jdu na měření a můj psychometr překročí ustanovenou mez."
Podíval se na něj, ale nic mu neřekl. Nevěděl, co mu na to má říct. On sám se stal naháněčem před dlouhou dobou a nevzpomínal si, že by ho někdo litoval. Začali se k němu chovat jako ke zvířeti ze dne na den. Že by ho to teď trápilo? pomyslel si. "Myslíš, že bys neuvesl chování ostatních, jakmile se staneš jedním z nás?" Uchechtl se. "Jsi k smíchu, Gino."
Zatnul zuby. Co si myslel, že řekne, když se mu takto vyzpovídal. Ozval se rachot. Skleničku mu vyrazil z ruky. "Hej! Ještě jsem to nedopil!" stěžoval si Ginoza.
Kougami si stoupl a popadl ho za tričko. "Nedělej ze sebe chudáka! No tak se budeš muset trochu uskromnit ve dvou místnostech, ale budeš dál žít!" Zatřásl s ním.
Ginoza se usmál. "Vždycky se chováš jako zvíře." Ruku si dal před obličej. "Řekneš to, co si právě myslíš. Chováš se tak jak právě chce. Jsi rozzuřený, když tě někdo naštve. Právě rohle na tobě mám rád." Nebránil se mu. "Myslel jsem, že když se k tobě budu chovat chladně, tak mě to přejde..." Zasmál se. "Ale nemůžu si pomoc. Pořád jsem do tebe zamilovaný." Uhnul pohledem. Nebyl zvyklý pít a nebýt alkoholu, tak by mu to ani neřekl. "Jsem opilý. Měl bys-" Zorničky se mu roztáhly. Nikdy by ho nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát.
Naklonil se k němu a polibkem mu znemožnil pokračovat v mluvení. "Ko-Kougami..." zašeptal jakmile mohl.
"Mlč! Nebo chceš, abych se začal chovat jako pes?" Na odpověď mu nedal příležitost. Znovu spojil jejich rty v polibku. Rukou mu zajel pod tričko.
"Kou-Kougami..." kousl se do rtu, aby zadržel sten. Jenže jeho ruka dále lačně postupovala nahoru. Místo, které opustila pálilo. "Shinyo!" vykřikl. "Ah... Pře... staň, pros... Ah... prosím... Ah..." Avšak svá slova nedoprovodil protestujícím odmítnutím.
Kougami pokračoval ve škádlení o něco pomaleji. "Ale tvoje tělo nechce, abych přestal..." zašeptal. Ruku mu položil na rozkrok. "Vidíš? Vždyť jsi ztvrdnul!" I přes kalhoty ho začal v rozkroku třít.
"N-n-ne..." vydechl.
Shinya se k němu naklonil. "Vždyť jsi to chtěl, ne? Nebo ta slova, že mě miluješ, nebyla pravdivá?"
Ginoza cítil, jak voní po jeho sprchovém geli po jeho prášku na praní. To ho natolik dovzrušilo, že i bez přímého kontaktu s ním vyvrcholil. Zrychleně oddechoval červený ve tvářích. "Ne... nechtěl jsem to takhle..." Rukou si zakryl oči. Snažil se popadnout dech. Kougami ho políbil na onu ruku, co mu zakrývala oči.
"Hej, Gino, kolikrát sis dělal dobře a přitom jsi na mě myslel?"
Pohnul rty, ale vyšlo z nich jen: "Hmm..." Pevně mu stiskl rozkrok. Napnul se a vyjekl. "To... to bolí..."
"Já vím. Znám to." Pousmál se. "Tak už mi to řekneš? Nebo..." Větu nedokončil, ale svůj stisk povolil a opět jej sevřel.
"Aah..."
"Gino, přiznej se. Už jsem to také několikrát podstoupil," přiznal se mu.
Ginoza odsunul prsty a jedním okem se na něj podíval. Nevěřil svým uším. On... nedomyslel myšlenku. Znovu si jej zakryl, aby ho neviděl. Rty se mu zachvěly, "Téměř denně, když... jsem s tebou v práci," zamumlal potichu, ale přesto zřetelně. Uslyšel uchechtnutí.
"Jsi tak beznadějný." Vzal mu ruku, co měl přes oči a posunul mu ji za záda, kde mu je něčím svázal.
"Hmm?" Otevřel oči, aby zjistil, co chce dělat. Jeho host vzal nožík, co byl na talíři se sýrem a chladnou ocel mu položil na tvář.
"Jsi nějak červený," poznamenal. Plochou stranou nože pomalu sjel ke krku. Tep se mu zrychlil, ale strach neměl. Věděl, že i když je potencionální zločinec, neublížil by mu.
Uslyšel trhání svého trička. "Hej!" Jen se na něj usmál. Zatlačil na něj a donutil ho lehnout si na pohovku. Sám si klekl vedle ní s pravou nohou nataženou. Zranění se pořádně nezahojilo, ale nechtěl zostat v nemocnici. Ginoza pokrčil ruky, aby ho netlačily. "Tady někdo chodí do posilovny," broukl. Prsten mu jezdil po liniích svalů. Opět po jeho dotyku mu kůže pálila.
"Ah," jen po jeho dotyku šílel. Chtěl víc, mnohem víc. Ruce mu položil na boky. Sklonil hlavu a prst nahradil jazykem. "Ah... ach..." Napnul celé tělo. Zapomněl, že má ruce svázané, tak s nimi pohnul. Jemná látka se mu zaryla do zápěstí. Bláznil z toho, že se ho nemůže dotknout. Kougami se zapřel a pokrčil při tom koleno, které se hned ozvalo nesnesitelnou bolestí. Sykl a svalil se na zem.
"Promiň, Gino, asi dneska budu nepoužitelnej." Snamáhou se posadil na pohovku a zadíval se k rozkroku.
Ginoza se posadil. Šlo mu to těžce s rukama za zády, ale zvládl to. "Měl jsi zůstat v nemocnici, pokud ti ještě není dobře. Sice jsi to měl jen nalomený, ale je to koleno. To tě bude pěkně bolet."
Jen něco nesrozumitelného zamumlal. Kdyby zůstal v nemocnici, unudil by se k smrti. Takto mohl pracovat, i když měl potíže.
"Když mě rozvážeš, můžu to dokončit," navrhl mu. Vlasy mu padaly do očí, ale bylo jasné kam se kouká. "Nenechám tě přece tak, nebo nechceš?" Sám měl na sobě pořád potříštěné kalhoty.
Shinya chvíli přemýšlel. Poté usoudil, že to může být mnohem zajímavější, když si to nebude muset udělat sám. Naznačil mu, aby se otočil a ruce mu rozvázal. Kravatu pak hodil na zem. "Překvapuješ mě. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty tohle řekneš." Ginoza si klekl před něj a roztáhl mu nohy. S jeho pomocí mu sundal tepláky.
"Kdybych nebyl opilý, nikdy by se to nestalo!" Chytil jeho stojící penis a začal pomalu pohybovat rukou nahoru a dolů. Chvíli ho upřeně pozoroval, pak se však nechal unášel skvělými pocity. Pohodlně se opřel. Zavřel oči a užíval si jeho doteky. Za chvíli na špičce ucítil něco vlhkého a teplého. Byly to jeho rty i jazyk. Zatnul zuby. Nechtěl dát steny najevo, že je jeho společník lepší, než jeho ruce. Stálo ho to však velké úsilí. Když už si myslel, že to nakonec nevydrží, přestal.
Podíval se na něj, přičemž zrychleně dýchal. Nedokončil to a to ho užíralo. "Grr..." procedil skrze zuby. Ginoza se ušklíbl. Obkročmo se mu posadil na klín. Nasměroval jeho přirození správným směrem a velice pomalu si sedl. Obličej se mu skřivil bolestí. Bylo to jiné, než jeho prsty. Opřel si hlavu o jeho rameno. Nebyl schopný se pohnout. Kougami ho objal. "Nemusel jsi to dělat," šeptl, jako by porušil křehnou rovnováhu, kdyby promluvil nahlas.
"Ale já jsem chtěl," zašeptal taktéž.
Políbil ho do stále mokrých vlasů. "Chceš pokračovat?" Místo odpovědi se napřímil a trochu se nazvedl. I když použil lubrikační gel, nešlo to tak hladce, jak si představoval. Po dalších pokusech už to šlo snadněji. Nepříjemný pocit vystřídalo něco jiného - mnohem intenzivnějšího.

Místnotí byly slyšet slastné steny obou mužů. "Ah... Ah..." sténal Ginoza.
Kougami mu položil ruce na ramena. "Já... už... ah... budu..." varoval ho. Vzal to na vědomí. Ještě několikrát se pohnul, než ho pevně sevřel. Zrychleně oddechovali. Opřel si zpocené čelo o jeho a snažil se popadnout dech. Kougami mu zajel do vlasů, přidržel si ho, aby ho mohl políbit. "S brýlemi ti to sluší víc," poznamenal. Svalili se na pohovku. Ginoza odněkud vyčroval deku, s níž oba přikryl a za nedlouho usnuli navzájem v náručí.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama