Chci žít v tomto světě trochu déle - 1. kapitola 2. část

11. prosince 2016 v 20:22 | Kate Rojvol Raddle |  Chci žít v tomto světě trochu déle
Ten zvedl telefon a nahlas četl: "Povolení uděleno?" Svraštil obočí a uvažoval, co by to mohlo být. Česky moc neuměl. Slyšel šramot, který po chvíli utichl. Nedával tomu pozornost. Měli přece zbraně a nikdo by se na ně netroufl. Určitě se pustil do té dívky, co předtím. Po chvíli zvedl hlavu a díval se do hlavně zbraně. Jeden pohled na jeho komplice se zlomeným vazem věděl, co ho čeká. Nestačil ani otevřít ústa, když místnost zaplnil výstřel a druhý neznámý muž se svalil na zem. Podlaha za ním, dokonce i stěna byla potřísněna krví a mozkovou tkání.

Amrit si otřela krev z úst a přistoupila k muži, jehož právě zastřelila. Otočila mu hlavu na stranu a vytáhla mu z ucha vysílačku. Nedělalo jí problém dívat se na jeho mrtvolu. Ale o některých jejích spolužácích se to říct nedalo. Pár zaskřípání židlí a dávivé zvuky značily, že někteří nemají silnou povahu. Nevšímala si jich a zaposlouchala se do cizojazyčného netrpělivého hlasu. "Měli jste poslat někoho lepšího." Zahodila vysílačku a rozšlápla ji.
Až teď se podívala po přítomných studentech. Zděšeně se na ni dívali. Dveře se opět otevřely a vstoupila vysoká štíhlá žena, která ji zachránila před případnými otázky, zděšenými pohledy a bůhvíčím. Příchozí žena měla dlouhé zrzavé vlasy a pasu zbraň. Amrit na ni namířila s prstem na spoušti. Rozhodně se nechtěla znovu rvát. Obličej ji bolel a cítila, jak místa střetu natékají. Určitě vypadala hodně zřízeně.
Zvedla ruce. Něco řekla. Artikulovala pomalu, jako by mluvila s hluchým člověkem. Dívala se jí do očí, ne na zbraň. Měla velké zkušenosti s někým, kdo na ni mířil. Ale po většinu času jim rozuměla. Přemýšlela, co by měla říct. Byla informována, že objekt, jak si ji v duchu nazvala, ji s velkou pravděpodobností nebude rozumět.
Melodický zvuk telefonu vyplnil místnost. Jednou rukou pomalu sáhla do kapsy, aniž by z ní spustila oči a vytáhla ho. Pomalu ho dala k uchu. Osoba držící zbraň nenaznačovala žádným kýváním hlavou, jestli to má nebo nemá dělat. Zase něco řekla, pak natáhla ruku k dívce.
Podívala se na ni, a pak na nabízený telefon. Udělala krok k ženě a telefon si vzala. Přiložila si ho k uchu a zaposlouchala se. "Dobře." Telefon zaklapla. Zajistila zbraň, kterou si pak schovala za pas džínů. Chtěla se dotknout obličeje, ale hned ten nápad zavrhla. "Vstávej, Patriku, právě jsi přišel k práci. Budeš mi dělat tlumočníka." Sama by se s ní nedomluvila a věděla, že Patrik anglicky umí dobře. Modlila se, aby souhlasil. Nutit ho nemohla, ale přesto mohl odmítnout.
Patrik se zmateně rozhlédl. Podíval se jí do očí a chtěl odmítnout, jenže jeho pohled sklouzl níž, k její zbrani. Prkenně se postavil. Jedna část něho se těšila, že zjistí, co se tu stalo a druhá část zase chtěla odejít domů a zapomenout na to. Ale ta vzpomínka, jak snadno zlomila vaz tomu muži a chladnokrevně zastřelila druhého, ho přiměla neodporovat.
Sbalili si věci a vyrazili za ženou. Ostatní studenti, vyjma s méně silnou povahou, pořád seděli a neodvážili se ani pohnout. I když to vypadalo, že se situace nějak uklidnila. Zavedla je k autu, kde nastoupili. Do budovy vešlo několik mužů s kufříky a vozíkem. Měli za úkol místo uklidit a zajistit tak mlčenlivost ostatních lidí. Mlčenlivost neznamenalo zabít je, ale museli podepsat lejstra papírů, které když poruší, čeká je přiměřený trest.
Patrik si sedl na zadní sedadlo, zatímco obě dívky si sedly dopředu. Neznámá něco řekla a pak podala Amritě tablet. "Máš si to přečíst," přeložil Patrik. Nastartovala a rozjela se. Celou cestu nikdo nepromluvil, i když měl nejméně jeden z nich tolik otázek.
 


Komentáře

1 WaclawF WaclawF | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:22 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na katerojvolraddle.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama