Chci žít v tomto světě trochu déle - 2. kapitola

14. února 2017 v 7:51 | Kate Rojvol Raddle |  Chci žít v tomto světě trochu déle
Auto zastavilo před letištěm. Agentka něco řekla a Amrit pochopila, že jsou na místě. Vystoupili a agentka je zavedla k soukromému letadlu.
Patrik nevěřícně pískl a rozhlížel se po interiéru, zatímco jeho spolužačka se jen pousmála. Vydala se do útrob letadla a zmizela jim z očí. Patrik se posadil do pohodlného křesla a pomalu mu začalo docházet, co se stalo. Jednu chvíli byl na vyučování a v druhé seděl v soukromém letadle a mířil bůhvíkam. Začal se bavit s agentkou. Měl v úmyslu vyptat podrobnosti.
Amrit našla bar, kde si mohla nabrat ledu, jak jí bylo libo. Do utěrky nasypala hromadu a zabalila ji. Obklad si přiložila k obličeji. Sykla. Opřela se o stůl a chvíli tam zůstala. Chlad jí rozbolel rány, ale pomáhalo to proti opuchnutí - tedy aspoň to slyšela. Vedle sebe měla zrcadlo, ale nechtěla vidět svůj obličej.
Po chvíli se vrátila zpátky k agentce a jejímu spolužákovi. Svalila se do křesla a pokračovala ve čtení v tabletu. Moc tam toho nebylo, ale alespoň nemusela odpovídat na zbytečné otázky.
Přibližně za tři minuty se k ní naklonil Patrik. Zvedla k němu oči, věděla, že se otázkám nevyhne. Čekala, s čím tedy začne. "O co tu jde?" zašeptal.
"Copak ti to neřekla?" kývla hlavou k agentce. Netišila hlas jako on. Stejně jim nerozuměla tak jako ona jí. Zakroutil hlavou v odpověď. Povzdechla si. Odložila tablet do klína. "Tak za prvé," zvedla ukazováček, "nauč se slušnému chování a nestrkej nos do cizích věcí. Za druhé, jsi tu proto, abys mi tlumočil. Přijdeš na to sám, seš snad chytrej, ne?" Poslední větu řekla ironicky a drze ho poplácala po rameni. "A teď mě omluv, musím si něco pročíst." Zamávala na agentku: "Odveďte ho," nařídila jí a vrátila se zpátky ke čtení. Nerozuměla jí a Patrik to nepřeložil. Stál tam a tupě na ni zíral. Nechápal, proč tu vlastně je. Věděl však, že u ní nic nezjistí, tak ji nechal na pokoji. Vrátil se k agentce. Brzy na to přijde. Musí! Vždyť viděl svoji spolužačku někoho zabít!
Letadlo přistálo na malém letišti. Vlajka třepotající se ve větru značila místo Velká Británie. Opět nastoupili do BMW a podstoupili dlouhou cestu. Oblaka se stáhla a vypadalo to, že co nevidět začne pršet.
Po dvou hodinové cestě zastavili před vysokou a rozlehlou budovou. Kolem ní nebylo nic víc než tráva. Byli jen pár kilometrů od města, ale vypadalo to tu jako na velice odlehlém místě.
V letadle dostali náramky, které sloužily jako klíče. Amrit jako první přiložila náramek ke čtečce a dveře se otevřely. Prošli dovnitř a pokračovali dlouhou chodbou, až došli k dalším zavřeným dveřím. Dalším použitím náramku si otevřeli cestu.
Po několika minutách došli do centrální místnosti. Byla rozlehlá, plná stolů s počítači a lidí. Nebyl tam však chaos, všechno bylo logicky uspořádáno. Po obou stranách vedly schody nahoru do druhého patra. Druhé patro nebylo postaveno, jako obvykle, ale kanceláře byly postaveny po obvodu a uprostřed nebylo nic. Kdo stál nahoře, mohl krásně vidět pod sebe na houf pracujících agentů. Vesměs všechny kanceláře byly prosklené.
Z největší kanceláře někdo vyšel. Pomalým, téměř líným, krokem se vydal po obvodu, až došel ke schodům. Sestoupil po nich a zamířil ke skupince příchozích. "Působivé, že?" rozpřáhl ruce. "Pojďte nahoru." Otočil se a zase se vydal tam, odkud přišel. Amrit se pousmála. Byl stejný a pořád měl rozcuchané havraní vlasy. Hlouček příchozích se vydal za ním.
Zavřeli za sebou dveře. Byli tam všichni tři. Amrit, její spolužák a ten neznámý. "Omlouvám se," pravil, "kdyby to nebylo nutné, nevolal bych." Seděl za psacím stolem dívaje se na ni. "Sehnal jsem ti překladatele, ale vidím, že ses zařídila po svém." Ještě se na něj nepodíval. Nemohl spustit oči z jejího poraněného obličeje. "Všechno sis přečetla cestou. Nějaké otázky?"
Chvíli bylo ticho. "Myslím, že ne." Samozřejmě, že měla otázky, ale ty počkají.
"V náramku máte mapu. Podle hodností máte přístup do sekcí." Odmlčel se. "Půjdeš za doktorkou Kujou, ošetří tě." Chtěla něco namítnout, ale umlčel ji pohledem. Mávl rukou a propustil je. Povzdechla si. Rozhodně neměla v plánu mu odporovat. Začala si hrát s náramkem, aby našla cestu na ošetřovnu. Ještě štěstí, že myslel na všechno. Měla programy v češtině. Otočila se a odešla z kanceláře. Ještě, než odešla, zaslechla tichou omluvu.
Patrik se nehnul a zarytě zůstával stát v jeho kanceláři. Už to dál nevydržel a chtěl své odpovědi.
Nezbylo ji nic jiného než najít doktorku. Podle mapy dorazila na patro s ordinací. Zaklepala na dveře a bez vyzvání rovnou vstoupila. Čekala zděšený pohled nebo něco podobného, ale místo toho se na ni usmála. Doktorka něco řekla a ukázala na lůžko. Nepatrně zakroutila hlavou a začala něco vytahovat z poliček. Amrit se posadila a čekala, co s ní udělá. Přiložila jí na tvář chladivý ubrousek. Vydechla zatajený dech. Čekala, že to bude bolet, jako v letadle, ale jen ji to chladivě mrazilo. Všechno se odehrálo mlčky, jako by věděla o jejích znalostech. Poté, co ji ošetřila a potřela rány nějakou mastí, ji propustila. Tak mohla jít prozkoumat tohle místo. Budova je to velká a zjistit, co se kde nachází, může nejen z mapy.
Pozdě odpoledne se ocitla v obydlené části budovy. Zahnula za roh, ale na chodbě spatřila agentku, co ji přivezla, jak se upravuje. Vrátila se zpátky za roh, rozhlédla se, jestli nejde náhodou někdo kolem a vyklonila hlavu, aby viděla, co se bude dít. Agentka schovala zrcátko a zaklepala na dveře. Ruku s náramkem přiložila ke čtečce, ale nic se nestalo. Zaklepala tedy znovu. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stál Lawliet. Agentka chvíli pohupovala boky a něco říkala. Odpovídal ji jednoslovně. Přestalo jí bavit takhle šaškovat a rovnou se ho pokusila políbit. Odtáhl se, aby se k němu nepřiblížila, takže se jí nepodařilo uskutečnit její plán. Něco jí řekl a zašel zpátky do svého pokoje. Nechal ji tam stát samotnou. Snad deset minut tam stála a dívala se na dveře, než konečně pochopila, že má odejít.
Užuž se chystala vyjít z úkrytu, když si to rozmyslela. Nechtěla, aby věděl, že tohle viděla. Připadala by si trapně. Nechtěla být ta, co špehuje druhé. Rozhodla se projít a vrátit se později.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama