06. kapitola

11. dubna 2017 v 22:20 | Kate Rojvol Raddle |  Králův svět
Poté, co se objevila Hvězda zničení, nastal na okraji Tokia na ostrově Honšú v regionu Kantó rozruch. Tamní šamani nečekali, že to přijde tak brzy. "Pohodička už skončila," zasténal Yoh. Posledních pět let se mohl věnovat svým zálibám a Anna jej moc nebuzerovala - jak to Yoh nazýval.

"To máš pravdu. Po cestě budeš muset trénovat jako o život!" Zasmál se Amidanaru. Rychle se rozhlédl, aby zjistil, zdali ho Anna slyšela. Vypadalo to, že nikde není, tak si oddychl. Najednou se kolem jeho nehmotného těla omotaly korále. Překvapením vyjekl, ale nic neříkal. Raději mlčet, než se s ní dohadovat či odmlouvat.
"Máš spoustu práce, Yohu. Můžeš začít s tím, že si dáš pět zahřívacích koleček. Za tři dny vyrazíme, tak se musíš dostat do formy!" Nakázala mu a i s Amidamarem v závěsu se vrátila zpátky do domu. Chvíli si ještě vychutnával odpočinek, ale pak ji poslechl. Nechtěl ji rozzuřit - rozzuřená Anna je děsivá Anna.
Při třetím kolečku se k němu připojil Morty, jenž chtěl vyzvědět podrobnosti o turnaji. Večer pak zakončili kliky a sezením na neviditelné židli. Zcela vyčerpaní se svalili do postele a usnuli.
Na druhý den ho čekal ještě náročnější trénink, k němuž se s velkým nadšením přidal i Ryo. Dva protiklady šamanů, Yoh a Ryo, kteří rozdílně snášeli Annino dirigování. Yoh byl z něj otrávený, zatím co Ryo se nadšeně vrhal do každé překážky. Morty mezitím vařil vydatný oběd a sledoval je z okna. Neměl odvahu vyjít ven, protože by ho Anna zapřáhla též.
Až když byl oběd hotový, se vydal za nimi ven. "Pojďte jíst," vyzval je. Oba se na něj podívali, ale neodvážili se pohnout z místa. Drželi v natažených rukách už nějakou dobu deset těžkých knih. Svaly jim od té námahy cukaly. Anna si pohrávala se stopkami a přemýšlela, jestli je pustí. Sama však měla hlad, tak je propustila.
"Jupí!" zajásal Yoh, i když věděl, že za tohle ho potrestá. Energicky se rozeběhl k domu. "Tak pojď Ryo!" křikl přes rameno a už ho nebylo.
"To je vynikající!" pochvaloval si to Yoh. Už se ládoval třetí miskou rýže a nášupem masa. "Snad jsi ještě tak výborný jídlo neudělal!" mluvil s plnou pusou.
Anna se na něj s nechutí dívala. Beze slova vstala a odešla. Morty se zasmál. "To jsi jen tak hladový." Zasmál se. "Mohlo to být lepší," zamyslel se. Yoh zaprotestoval. Nenechal si vzít, že to jídlo je vážně vynikající. "To je tím… že máš hrozný hlad," odvětil mu znovu. Užuž se chystal říct, že je to tím, jak ho Anna nutí trénovat, ale raději to spolkl. Ještě by to schytal. Vůbec nechápal tento třídenní výcvikový režim, když ho akorát jen unaví na cestu.
"Jo, ten trénink je na nic!" postěžoval si Yoh nakonec, ale zazubil se.
Ryo jen mlčky jedl. "Nevím, na co si stěžujete. Vždyť nám neuškodí trochu se protáhnout," vložil se do hovoru Ryo.
"Protáhnout?" vykřikl Morty. Ohlédl se, jestli na něj Anna odněkud nevyskočí. Pak ztišil hlas do šepotu. "Vždyť tohle je týrání! Měli jsme v plánu jít s Yohem dnes večer do kina a nemůžeme. Řekla mi, že mě přiváže k velkému kameni a ten pošle po vodě, pokud na tom budu stále trvat." Otřásl se. Už jen ta představa, že by se utopil přivázaný ke kameni ho děsila.
"Si to tak neber, Morty." Poplácal ho Yoh po rameni. "Znáš přece Annu."
"Právě že ji znám!" bouchl rukou do stolu. Všichni zmlkli a zaposlouchali se. Pak se rozesmáli.
Ještě chvíli pokračovali v nenucené konverzaci, než slyšeli Annin hlas ze dvora. Se sténáním a s plnými břichy oba vstali a vydali se ke dvoru, kde prosili o hodinku odpočinku.
Morty mezitím uklidil ze stolu a vrhl se na nádobí. Z okna sledoval, jak musí opět sedět na neviditelné židli. Aspoň, že nemusí běhat, pomyslel si. Po nádobí musel uklidit celý dům. Bez reptání se do toho pustil. Jakmile za dvě hodiny skončil - nikdy to nebylo pro Annu dobré - už utíkali kolečka po dvoře. Oba byli zpocení, jak tričko ukazovalo, a určitě se potit ještě budou.
Přestávku dostali až někdy v pět odpoledne, kdy si museli vyslechnout přednášku o tom, jak jejich soupeři jsou na tom mnohem lépe a kdesi cosi. V domě zazvonil telefon. "Morty! Zvedni to!" křikla na něj, aby se nemusela přerušovat. Pak pokračovala v poučování.
Morty zvedl telefon. "Haló, tady dům Yoha Asakury. U telefonu Morty Oyamada." Čekal na reakci volajícího. "Jé, ahoj. Dobře. Vyřídím to Yohovi. Momentálně trénuje… Dobře. Ahoj." Zavěsil.
"Yohu! Yohu!" vyběhl volaje jeho jméno. "Volal Trey. Prej se setkáme v Americe. Bude čekat za dva dny v Planu." Myslel si, že přináší dobrou správu, jenže výraz Anny ho vyvedl z míry.
"Místo toho, aby se poflakoval, by měl trénovat. S takovou jeho tým na tom bude mizerně." Ne, že tahle možnost by se jí nelíbila. Nejraději by byla, kdyby se Yoh stal Králem šamanů hned, bez všech těch bojů. Už přece dokázal, že je toho hoden, když se jim podařilo porazit Zekeho. "Nic se nedá dělat," řekla nahlas, aniž by si to uvědomila. "Zítra vyrážíme. Běžte si sbalit a už máte volno." Yoh s Mortym se na sebe začali usmívat. To můžou jít večer do kina.

Ráno je Anna brzo vzbudila a překvapila je snídaní. Nebylo to nic světoborného, ale sedli si ke stolu a pustili se do jídla. Chuť byla jalová, ale všichni dělali, že jim to náramně chutná. Prohodili pár pochvalných slov, rychle sežvýkali sousto a polkli ho. Nemohli se dočkat, až se uvidí se svými kamarády. Za těch pět let se spolu moc často neviděli.
Vzali si kufry a zamířili do taxíka. Nasedli a nechali se odvést na letiště.
Přistáli v Planu. Cesta nebyla dlouhá, přece jen už v Americe byli.
Vybalili si v hotelu a Anna je popohnala k dalšímu tréninku. V parku běhali, skákali a prolézali prolézačky. Návštěvníci se na ně dívali jako na blázny, ale raději to zkousli a pokračovali v drilu, co pro ně Anna přichystala. Nechtěli skončit ještě hůř.
Trička se jim za chvíli zbortila potem. Pod krkem a pažemi měli velká kola, ale pokračovali. Měli hlad, byli unavení, chtěli si odpočinout - tedy spíše lehnout a spát navěky věků - ale Anna jim volno ještě nedala.
Sluníčko zašlo a na obloze se začaly objevovat první hvězdy a vyhoupl se měsíc v úplňku. Jakmile začala Anna zívat - samozřejmě jen na oko - dovolila jim přestat. S velkou námahou se Yoh a Ryo doplazili do hotelu, něco snědli, a aniž by se převlékli, svalili se do postele a usnuli. Ani Anna s nimi už nepohnula, když si stěžovala, že nejsou převlečeni.
"Vždyť je nechej. Copak nevidíš, jak jsou unavení?" zastával se jich Morty. Čekal humbuk, ale nic neřekla. Jen se otočila a odešla do svého pokoje.

Na druhý den se setkali s Treyem. Pověděli, co je nového, a hlavně se pustili do diskuze, jak se dostat do Doubie. Přece jen mají jen tři týdny na to, aby našli cestu. "Posledně to trvalo dýl!" postěžoval si Trey. Před pěti lety se museli ještě diskvalifikovat a na cestu měli rozhodně více času než tři týdny. Jenže teď se okolnosti změnili, takže musí všechno zvládnout během krátké doby. Jestli to dokážou je jen otázka jejich snažení. Dostali se do Ameriky, tak si selhání nechtějí připustit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama