Trochu jiný příběh 02. kapitola

5. ledna 2018 v 21:12 | Kate Rojvol Raddle |  Naruto - trochu jinak
Seděli u šálku čaje. "Tak. Budeš se ptát nebo mám začít sama?" zeptala se. Popravdě nevěděla, kde začít.
Nadechl se, pak ústa opět zavřel. Měl tolik otázek, ale nevěděl, kterou položit dřív. Oba na tom byli stejně. Rozhodl se tedy, aby začala ona a pak se ji bude vyptávat na otázky, na které nebude znát odpověď. Přikývla. "Nebudu tě nudit dlouhou historií." Usrkla si doušek čaje. "Vlastně. Já jsem se ti ještě nepředstavila." Úplně na to zapomněla. Ona o něm věděla všechno, a tak nějak si myslela, že to bude i naopak. Pak ji došlo, že se nikdy nepotkali a ani mu o ni nevyprávěl, vyjma toho osudového okamžiku. "Jsem Shizuka Yo- Uchiha," opravila se. Pousmála se. "Vlastně tohle je poprvé, co jsem vyslovila tohle příjmení se svým jménem. Jak už jsem řekla. Itachi... byl můj manžel." Na důkaz toho zvedla levou ruku a ukázala mu snubní prsten. "Řekl mi všechno, co udělal i s důvody proč to udělal... I to, jak strašně tě miloval. Víš, byl nemocný…" Pevně sevřela hrnek. Pohled upírala na červenou vodu v šálku. "Všechno to dělal pro tebe. Mohla jsem... Mohla jsem ho zachránit, ale nechtěl... Mohl tu zůstat s námi, ale přesto se vydal vstříc smrti, jen kvůli svému mladšímu bratrovi. Mohla jsem ho... Měla jsem ho zachránit... Všechno je to tvoje vina!" Hrníček prasknul. Pomalu vzhlédla. Podívala se na něj.

Co? zděsil se v duchu. Postavil se. Díval se jí do očí. Měly úplně jinou barvu než předtím. Byl si jistý, že byly stříbrné, ale teď jejich barva byla černější než temnota. Vytasil meč. V očích se mu objevil mangekyou sharingan. I její čakra byla černá. Chystal se bránit, ale najednou se barva jejích očí vrátila zpět do stříbrné a její čakra nabyla zvláštní bílou barvu.
"Pořád na mě dáváš pozor, Itachi," pravila s úsměvem. Klesla zpátky na židli. "Promiň. Moc se omlouvám. Tohle se nemělo stát. Myslela jsem si, že to mám pod kontrolou..." Otočila se k němu zády. "Máš jeho oči, že?" Na tuto otázku nemusel odpovídat. Poznala to. "On jediný to dokázal zastavit. Ani já ne, ani kdokoliv jiný, jen on. Zachránil mi život a nějak jsme se do sebe zamilovali. On mi dal svobodu... On je mým strážným andělem. On je... mrtvý..." Nedokázala zastavit proud slz. "Nechal nás tu. Opustil nás. Mě i Shisuiho." Plakala. "Co- co jen budeme bez něj dělat?" zvedla hlavu s uslzenýma očima.
Sasuke se na ni díval a začal znovu pociťovat to, co při smrti bratra. Klekl si k ní. Oči měl podlité a tekly mu z nich slzy. Hořké slzy pravdy, které už jednou zakusil, když si uvědomil, co udělal. Teď měl pocit, že udělal něco mnohem horšího. Nejenže zabil svého milovaného bratra, ale dokonce i manžela a otce. Objal ji. Nesnažil se jí utěšit. Potřeboval cítit přítomnost někoho. Tak jako ona.
Odtáhla se od něj. "Promiň." Otřela si slzy. "Jestli chceš, můžeš tu zůstat. Sprcha je tamhle," ukázala na jedny dveře na chodbě, "a čisté oblečení ti hned odnesu. Mám tu pořád jeho věci." Zmizela v ložnici.
Sklíčený seděl na pohovce. "Odešel v den, kdy se narodil. Musela jsem mu slíbit, že budu žít za nás oba." Postavila se před něj. "Ještě jednou se omlouvám, co jsem udělala. Není to tvoje vina. Bylo to jeho rozhodnutí. Nedokázal žít s pocitem viny." Pozorně ho sledovala. "Dokud budeme žít, tak tu bude s námi. Bude v našich srdcích pořád." Pousmála se. "Vím, mluvím jako nějaká romantička, co je strašně popletená. Věř mi, že žádný romantik nejsem. Jen bez něj už to nebude takové, jako dřív. Proto chci věřit, že tu s námi pořád je, i když ho nevidíme. A Shisui. Sice ho nepoznal, ale stále mu budu připomínat, kdo byl jeho otcem a jak ho měl rád."
"Shizuko?" pravil najednou.
"Ano?"
"Můžu... můžu..."
"Můžeš tohle pokládat za svůj domov. Budeš tu vždycky vítán a nikdo se nebude vyptávat," řekla. Pejsek v její náručí se začal ošívat. Postavila ho na zem. Ten radostně poskakoval kolem Sasukeho nohou. "Navíc, přijdeš mi vhod. Pokud Shisui bude po mě..." nedořekla to. "No, to se pozná časem, jestli bude po otci či po matce, ne?" donutila se usmát. "Promiň, musím tě rozčilovat těmi řečmi." Posadila se vedle něj.
Ozvalo se kňourání. Shisui se probral. Vstala a zmizela v ložnici. Po chvíli se vrátila s dítětem v náručí. "Shisui, představuji ti tvého strýce Sasukeho. Je to mladší bratr tvého otce." Natahoval ručičky po jejím prstu. Políbila ho na čelíčko. Pak uzlíček podala Sasukemu. "No tak, strýčku. Pochovej si vnoučka."
Tohle byla strašně odlišná situace od jejich prvotního setkání. Chovala se úplně jinak. Vypadala šťastně. I přes protesty mu malého Shisuiho vtiskla do náruče. Zčervenal, když mu řekla, že jim to spolu sluší. Podíval se do jeho černých očí - jako byly oči Itachiho. Vlasy měl o něco světlejší barvy. Malé rtíky se pohnuly a dítě se usmálo. "Strašně se podobá Itachimu," pravil nevěřícně.
"To bych řekla!" zasmála se. Naklonila se nad něj. "Ty oči, jsou celé jeho." Pousmála se. "Snad si ze svého otce vzal všechno nejlepší. Ne, že by na něm bylo něco špatného," dodala rychle. "Byl to ten nejúžasnější člověk na světě."
Štěňátko zaštěkalo a zavrčelo. Nikdo si ho nevšímal, a to se mu nelíbilo. "Ale to víš, Blazei, že i ty si náš." Vzala ho do náruče a poškrábala ho za ušima. Šťastně ji olízlo. Shisui zakňoural a Blaze zpozorněl. Podíval se na Sasukeho, na něhož zavrčel. Myslel si, že mu dělá zle. Byl Shisuiho strážce - jak ho Itachi požádal. "No tak!" napomenula jej. "Má jen hlad." Položila pejska na podlahu, vzala dítě a odešla do ložnice.
Blaze se podíval na Sasukeho, pak odvrátil hlavu. Stále mu nevěřil. I když se podobal jeho páničkovi, měl jiný pach, a to se mu nezamlouvalo.
Sasuke seděl na gauči a naplňoval ho divný pocit. Nedokázal ho zařadit, protože to bylo něco nového. Tohle znamená být šťastný a milovat? ptal se sám sebe. Potřeboval se někoho zeptat, ale kdyby to udělal, vysmáli by se mu. Tuto základní věc musí znát přece každý.
"Už jsi se rozhodl, jak dlouho tu zůstaneš?" zeptala se ho, jakmile se vrátila. Vyrušila ho tím ze zamyšlení.
Podíval se z okna. "Zítra vyrazím. Je tu ještě spousta věcí, co musím udělat."
Přikývla. "Můžeš přijít kdykoliv. Nikam nepůjdeme. Zůstaneme tu." Dál se o tomto tématu nebavili.
Ráno po snídani Sasuke vyrazil do světa. Měl pocit, jako by tam něco nechával, ale byl pevně rozhodnutý vrátit se a vychovávat Itachiho potomka. Byl smutný. Řekl by mu o tom všem, kdyby netoužil pomstít vyvraždění klanu? Mohli žít spolu a radovat se z obyčejných věcí? To byly otázky, které mu vířily hlavou a na něž už nedostane odpovědi.
***
Začala válka. Nastal shon. Každodenní radosti byly nahrazeny shonem, zármutkem, pláčem, nenávistí a bojem. Svět shinobi se ponořil do temnoty. Nebyl to jen tento svět, ale i obyčejní lidé pocítili důsledky válek. Válčilo se všude. Celý svět byl poničen a vypadalo to, že to v brzké době nepřestane. Madara dokončil svoji techniku a všichni lidé na světě byli chyceni ve snu.
"Co se to děje?" Vyběhla i s dítětem ven. Zem se otřásla, pukla a z jejího nitra vyvstal mohutný kořen stromu. Vyděšení vesničané venku znehybněli. Cosi je omotalo a zavěsilo na strom. "Ne," špitla. "Nee!" křikla. Oči se ji změnily na černé. Liány, či jak by to nazvala o ni nejevily žádný zájem. Dítě v jejím náručí poklidně spalo netušíc, co se děje. Hodila kunai a odřízla nejbližšího člověka. Nestačil spadnout ani dva metry a hned byl opět připevněn ke stromu.
Vrátila se do domu. Musela něco udělat, jenže tu byl problém. Nemohla nechat Shisuiho samotného a další byl ten, že nevěděla, co dělat.
Ležel na zemi a přes všechny rány necítil bolest. Sakura k nim přiběhla s křikem. Klekla si a začala jim zastavovat krvácení. Otočil hlavu. Jeho levá ruka končila nad loktem. Použil chidori a Naruto zase rasengan. Spojení těchto technik zase vybouchlo, jak tomu bylo i při jejich prvním střetnutím, ale tentokrát jim to vzalo i ruce. Sasukemu levou a Narutovi pravou.
Nemohl tomu uvěřit. Vždycky si myslel, že je silnější i přesto, že Naruto je jinchuuriky, ale teď všechna jeho tvrzení šly vniveč. Byl na sebe naštvaný. Vůbec nevnímal, co mu Sakura říká. Vlastně by ho více potěšilo, kdyby byla pořád v genjutsu a nechala ho zemřít.
Zavřel oči. Mysl mu vnutila obrázek ženy s dítětem. Rychle je otevřel a posadil se. Tento čin mu pěkně zamotal hlavu. Sakura ho přitlačila k zemi a něco říkala. Otočil hlavu, aby se na ni nemusel dívat. Sklopila zrak a dále je léčila.
Všechno skončilo.
Naruto se k němu připlazil a naléhal na něj se zrušením techniky. Po své porážce neměl na vybranou. Zrušili techniku a osvobodili všechny uvězněné lidi.
Nastal jásot a veselí. Je po všem a vyhráli. Chválili se navzájem, že to dokázali, ale kdyby nebylo jich - pěti statečných - všichni by byli mrtví.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama