Trochu jiný příběh 03. kapitola

28. června 2018 v 17:31 | Kate Rojvol Raddle |  Naruto - trochu jinak
Válka skončila a dlouhá doba samoty také. Do vesničky uprostřed ničeho se vrátil dlouho chybějící návštěvník. Klepání na dveře nejdříve vzbudilo čtyřnohého strážce, který svým štěkáním vzbudil ostatní obyvatele domu. "Pšt!" sykla na Blazea. Protřela si oči a zjišťovala důvod jeho štěkání. Znovu se ozvalo zaklepání. "Ticho!" okřikla ho, než začal štěkat.
Vyškrábala se z postele a šla ke dveřím. Snad se někomu nic nestalo, pomyslela si. Zvykli si využívat jejích schopností léčit. Otevřela dveře a zkoprněla. Tohoto pozdního návštěvníka rozhodně nečekala. "Sasu…" ani to nedořekla a skočila mu kolem krku. Objetí ji vřele oplatil. "Ach, kde jsou mé slušné způsoby!" pravila po skončení objímání. "Pojď dál a odlož si."

Psík skákal na dveře a snažil se za nimi dostat. Začal štěkat. Rychle zavřela a utíkala ho pustit. Zkontrolovala spícího syna, pak se vrátila k návštěvníkovi. "Dáš si něco?" zeptala se. Sasuke k ní stál natočený pravou stranou a spíše se díval na stěnu než na ni.
"Tak ven s tím. Co se děje?" vybídla ho. Měla toho za sebou hodně, tak poznala, když se něco děje. Sklonil hlavu. Udělala krok k němu. Otočil se čelem k ní. Pátrala po nějakém náznaku, co se děje, ale na první pohled nic neviděla. Druhý, zkoumavější pohled odhalil, že levý rukáv je prázdný i zakrvácený. Otevřela ústa, ale otázka z nich nevyšla. Nakonec si jen povzdechla a šla mu uvařit čaj na zahřátí.
Seděl na pohovce s hrnkem v ruce. "Tak se vysvleč. Přes to oblečení tě nemůžu ošetřit." Lékárničku položila vedle něj a klekla si. "Už jsem toho viděla spoustu. Nemusíš se stydět." Naklonila hlavu stranou. Pousmála se. Ještě chvíli nic nedělal, ale poté si svlékl košili. "Nevím, proč z komára děláš velblouda. Stejně ti košile odhaluje jisté části těla. Takže je v podstatě jedno, jestli ji máš, nebo ne, ne?" Otevřela lékárničku a vytáhla vatové tampony a desinfekci.
Hodil po ní dotčený pohled, ale nedívala se na něj. Rána byla celkem dobře zahojená, ale přesto kůže na pahýlu začala praskat. Nejdříve vatovým tamponem napuštěným desinfekcí vyčistila popraskané ranky. Pak použila techniku a ranky mu zcela zacelila. Dokonce zlepšila předešlou hojící techniku. Kůže byla hladká a vypadala přirozeně.
"Takže říkáš, že Naruto je též tak tvrdohlavý, a šikovný jako ty?" nepoužila slovo postižený, protože by to nebylo namístě. Přikývl. "A určitě ti ruku vyléčila ta… jak se jmenuje Sa… Sak… Sakura, že?" Opět přikývl. "Moc šikovná teda nebyla," utrousila poznámku. Pak pokračovala: "Prej byla hodně uječená. To vážně byla s tebou v týmu? Se teda divím, že tě z ní nebolela věčně hlava." Podívala se na něj. Jeho výraz napovídal tomu, aby nepokračovala. Stejně si říkala, že se nějak moc rozpovídala. "Eh... promiň..."
Nějak se jí zdálo, že jeho obličej je poněkud blízko. Zatajila dech a odtáhla se. "Mělo by to být už v pohodě. Ani jizvy tam nejsou," dívala se na jeho pahýl.
Opřel se a zadíval se na strop. "Co je na tom. Jedna jizva tam, druhá sem. Nikomu to neublíží."
"To neříkej. Nebo chceš být hrdina, co je posetý jizvami z bojů? Itachi," zarazila se. Dlouho s ním nemluvila o jeho bratrovi.
"Itachi co?" vyzvídal. Nevypadal dotčeně.
"Itachi z boje měl jen dvě a pár z jiných důvodů." Jiné důvody nerozebírala a Sasuke ty jiné důvody vědět nechtěl.
"A kdo mu ty dvě udělal?" vyzvídal dál.
"No, to já," přiznala se.
Podíval se na ni. "Počkej, fakt?" ujišťoval se.
"Víš, moje kekkei genkai je zvláštní," ukázala na své stříbrné oči, "a také se probudí moje temná část. A jelikož jsem ho tím zaskočila, tak jsem ho trochu poranila." Už se nepřiznala k tomu, že zranění bylo docela vážné a dlouho se z něj zotavoval. Že ho málem zabila. "Naneštěstí použil druh genjutsu, které jako jediné to dokázalo potlačit a mohla jsem mu pomoci. Jenže trval na tom, že ty jizvy nechce zacelit celé. Chtěl si je nechat něco jako památku." Usmála se. "Pak z té pomoci vzešla náklonost a z náklonosti láska." Zasnila se do vzpomínek.
Zakroutila hlavou. "Můžu… můžu ti to vyléčit. Bude to sice dlouho trvat a hodně bolet, ale budeš mít svoji ruku," navrhla mu opatrně.
Podíval se na ni a pak na svoji ruku. Měl dojem, že si to zasloužil. "Myslím, že to tak nechám. Zasloužil jsem si to za svoji pitomost," přiznal se. Konejšivě se na něj dívala. Prostě mu chtěla pomoci a zase ji odmítl. "Popřípadě později," dodal, když viděl její pohled.
"Tak mi aspoň dovol, abych tě prohlédla a zjistila, že jsi úplně v pořádku." Stoupla si a čekala, až udělá totéž.
"Dobře, co mám dělat?" Naznačila mu ať si stoupne. Učinil tak. Položila mu ruce na ramena. Zavřela oči a začala z nich vypouštět bílou čakru. Bylo to jiné než klasické léčebné jutsu. Cítil jemné šimrání po celém těle. Vlasy nad levým okem se trochu posunuly a ukázaly tak rinnegan.
"V pořádku," řekla po chvíli. Ruce však nesundávala. Otevřela oči a podívala se do těch jeho. Byl to nezvyk dívat se do různorodých očí. "Zvláštní," zašeptala.
"Co?" oplatil ji rovněž šeptem.
Otevřela ústa, ale pak je zavřela. Usmála se na něj. "Vítej doma." Objala ho.
"Hááám. Otevři pusu." Lžičku přiblížila k batoleti. To zarytě drželo ústa zavřené a nechtělo jíst. "No ták. Musíš jíst, Shisui!" Zakroutil hlavičkou. Najednou se vedle něj objevila větší hlava a chtěla mu sníst jeho jídlo. To si nenechal líbit a hned to spapkal. Shizuka se zasmála. "Díky Sasuke, ale jestli máš pořád hlad, tak ti tu výživu klidně dám."
Zakroutil hlavou a Shisuiho pohladil po hlavě. Rozcuchal mu vlasy. "Jen jsem ti chtěl pomoct. Nejsem hladný."
Po svačině ho dala spát. Nic jiného se tu nedalo víceméně dělat. Zívla si. Byly tři odpoledne a jí se chtělo spát taky. Zlenivěla. "Hej, Sas…" zarazila se.
V obývacím pokoji stál zády k ní a cvičil. Měl vysvlečené tričko, takže mu šla vidět zmrzačená ruka. Opřela se o futra a sledovala ho. Vypadalo to, že ji neslyšel, nebo schválně neslyšel. Otočil se k ní s nataženou rukou.
"Vidím, že sis na tu zimu zvykl." Pokrčil rameny. Povzdechla si. "Jsi poslední dobou nemluvný. Už je to rok od války a tvého propuštění a ty se stále tváříš jako kakabus." Posbírala několik hraček a hodila je do postýlky v koutě. Podíval se k oknu, ke dveřím a pak směrem do kuchyně. "Ta tvoje starostlivost je také přehnaná. Víš, že se dokážu o sebe postarat!" Protestně si založila ruce na prsou.
"Slíbil jsem to Itachimu…" zamumlal.
Udělala krok k němu. "A děláš to jen kvůli němu, nebo je v tom něco víc?" zeptala se ho přímo. Nastalo ticho a na otázku ji neodpověděl. "Promiň," omluvila se mu. Oblékl se a bez jediného slova a vyšel ven. Znovu si povzdechla a pustila se do uklízení.
Po hodině se vrátil a netvářil se zrovna nadšeně. Začal si balit své věci. "Co se děje?" naléhala na něj Shizuka.
"Musím odejít! Jste v nebezpečí!" Pokračoval v balení. Nereagoval na žádné výzvy, tak ho chytila za ruku a otočila ho k sobě.
"Sasuke Uchiho!" procedila skrze zaťaté zuby. "Teď mi řekni, co se děje!"
"Dostal jsem zprávu, že vybuchující lidé zaútočili na Konohu. Myslím, že tam hledali mě. Musím, co nejry-" Umlčela ho zvednutou rukou.
"Vybuchující lidé?" zopakovala po něm. Zakryla si ústa rukou. "Myslela jsem, že už nikdo z nich nežije…"
Sasuke se na ni podíval. "Počkej, ty víš, co se děje?" Zamávala rukama a začala chodit sem a tam. Něco si mumlala. "Shiz? Shiz!" okřikl ji hlasitěji, než měl v plánu.
Zastavila se. "Co máš v plánu?"
"Zjistím, kdo to udělal a zabiju ho!"
Pokývala hlavou. Nesnažila se mu odmlouvat, jako kdysi. "Dobře. Jdeme s tebou!"
"Ne!" vyhrkl okamžitě. Tím, že od nich odejde je ochrání a ona navrhne tohle. "To v žádném případě!"
"Pokud je to to, co si myslím, tak budeš potřebovat pomoc, můj Sasuke. Ani tvůj sharingan nebude moc účinný."
Podivil se nad jejím oslovením, ale teď na to nebyl čas. "Řekni mi, co víš!" nařídil ji.
"Pokud je pravda, co si myslím, tak za to může kekkei genkai zvaný Ketsuryugan klanu Chinoike…" Kousla se do palce. "Ale myslela jsem, že jsou už mrtví…" Nehet palce si zaryla mezi zuby. Prostě půjde s ním, ať se mu to líbí nebo ne.
Po dlouhé hádce vyrazili.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama